Chodit se psem drženým v bytě třikrát až čtyřikrát denně ven je bezesporu řehole, která dokáže zvláště zaměstnanému člověku pořádně zkomplikovat život.
A to ještě mluvíme o dospělém psu, nikoliv o štěněti, u něhož musí být frekvence venčení výrazně vyšší.
Jaký div, že dříve nebo později snad každému majiteli bleskne hlavou kacířská myšlenka: Proč bychom našemu Alíkovi nemohli připravit doma psí záchod? Když to zvládne každá kočka, proč by to nedokázal náš vysoce inteligentní nejvěrnější přítel?
Hned na začátku vás ale po možná slibně znějícím nadpisu musím zklamat. Psa sice teoreticky je možné naučit, aby se doma vyprazdňoval na jedno místo, ale žádný odborník vám to jako vhodné trvalé řešení nedoporučí. Psi se nepotřebují jen vyprazdňovat, ale zároveň si takto také značkovat svůj revír (to se týká zvláště samců).
Naopak je jim bytostně cizí znečišťovat si svůj vlastní příbytek. Vždyť kdyby tak postupovali jejich předkové v přírodě, jejich nepřátelé by podle pachu snadno našli jejich bezbranná štěňata!
Pokud vám je tedy představa procházek několikrát denně za každého počasí cizí, pořiďte si raději v tomto směru zcela nenáročnou kočku.
Ovšem z každého pravidla existují výjimky. Pokud máte doma malé štěně a bydlíte v šestém patře bez výtahu, můžete ho zpočátku naučit, aby se vyprazdňovalo na noviny, hadr nebo jiné vyhrazené místo.
Postup je stejný, jako když štěně učíte dělat loužičky a hromádky na trávě. Na vymezené místo ho odnesete po každém jídle a spánku, povzbuzujete ho k činu vždy stejnými slovy a pokud budete dostatečně trpěliví, výsledek se dostaví. Musíte ovšem počítat s tím, že až se po čase rozhodnete začít mladého psa venčit opravdu venku, pravděpodobně nastanou problémy a další práce s přeučováním.
Nebudeme zastírat, že někteří majitelé zvláště malých a nejmenších pejsků udělají z tohoto dočasného řešení trvalé. Když se pes ještě jako malý, tedy v době, kdy nemá výraznou potřebu značkovat, naučí vyprazdňovat na určité místo v bytě, třeba i na klasický kočičí záchod, je schopen si tuto schopnost podržet do dospělosti. Správné to ale není. Jako všechno, co jde proti přirozeným potřebám zvířete, se to může negativně podepsat na jeho psychice. Každý, i ten nejmenší pejsek, potřebuje své každodenní procházky, chce si „přečíst“ , co mu vzkazují ostatní, a sám zanechat svou vizitku, potřebuje navazovat kontakty a proběhnout se na čerstvém vzduchu.
Domácí záchůdek pro psa, pokud vůbec, lze proto považovat jen za dočasné, krátkodobé řešení určité situace (u štěňat, je-li majitel malého psa nemocen, zlomí si nohu apod.), nikoliv za lék na naši pohodlnost a časovou zaneprázdněnost. Každý, kdo se jednou zodpovědně rozhodne pořídit si do bytu bez zahrady psa, zkrátka musí přehodnotit svůj denní režim a zařídit si svůj život tak, aby se mu tam vešly i tři procházky denně.
Prospěje tím koneckonců nejen svému psu, ale i svému zdraví!
Lea Smrčková
Článek dodal časopis Svět psů
