Bioložka Jeanne Altmannová z univerzity v Princetonu sledovala skupinu paviánů babuinů žijících v národním parku Amboseli nedaleko hory Kilimandžáro. Zvířata žijí ve skupinách čítajících několik desítek jedinců. Samice v tlupě zůstávají celý život, většina samců ji ale postupem času opouští. Mohou spíš pravidelně přecházet z jedné do druhé, než měnit „bydliště“ vždy jednou za několik let.
Biologové sledovali 40 mladých paviánů, u kterých pomocí testů DNA zjistili jejich otce. Ukázalo se, že přítomnost otce souvisí s kondicí mláděte, tvrdí vědci ve studii v časopise PNAS.
Stejný tým už dříve zjistil, že samci zasahují do bojů svých dětí. Vědci si ale nebyli jistí, jestli to dělají, aby dali najevo svou zdatnost, nebo chtějí protežovat rodinu.
Nový výzkum ale ukazuje, že čím déle žije otec po narození potomka v dané tlupě, tím rychleji jeho mláďata pohlavně dospějí. U samic není rozdíl zdaleka tak výrazný jako u samců, u kterých se navíc projevil další trend: dospívali tím rychleji, čím výše postavení byli jejich otcové.
Mladí samci bývají v tlupě nejčastěji cílem šikany. „Otec kolem sebe vytváří bezpečnou zónu,“ řekla časopisu Nature Jeanne Altmannová. A čím má otec vyšší postavení, tím méně zvířat se „kruh bezpečí“ odváží narušit.
Paviání rodinné vztahy ovšem není radno převádět na lidské. V případě dětí ženského pohlaví u lidí například platí, že dívky, které žijí s otcem ve společné domácnosti, mívají první menstruaci později než jejich vrstevnice. Nejrozšířenější názor říká, že jde o mechanismus, který má zabránit incestům. U paviánů by podobný mechanismus byl patrně zcela zbytečný. Více než osmdesát procent sledovaných otců zemřelo nebo odešlo ze skupiny dříve, než jejich potomci pohlavně dospěli.
