Ředitelka kritizovaného ‚děcáku‘ byla ve funkci přes odpor výběrové komise

Děti trávily venku jen 45 minut denně. Personál dětského domova jim musel kontrolovat sms zprávy i telefonní hovory. To aby si svěřenci nemohli stěžovat. Nehledě na to, že děti neměly soukromí ani při sprchování a spaní. To jsou jen některá z pochybení, na které v Dětském domově v Liběchově upozorňovaly úřady v čele s ombudsmanem a Českou školní inspekcí několik let po sobě. (VÍCE ČTĚTE ZDE).

V té době byla ředitelkou výchovného ústavu poblíž Mělníka Šárka Sochůrková. Tu do funkce jmenovalo ministerstvo školství na základě výběrového řízení v roce 2011. „Paní Sochůrková se mi od počátku zdála nekompetentní, ani její osobní nastavení mě neuspokojilo. Hlasoval jsem dokonce pro to, aby nebyla hodnocena,“ vzpomíná Jan Stárka, který tehdy seděl ve výběrové komisi. Zároveň šéfoval Diagnotickému ústavu v Dobřichovicích, pod který liběchovský ústav spadal. „Tento konkurz vyhrál pan Hurych, nakonec byla ale jmenovaná paní Sochůrková,“ dodal.

Server Lidovky.cz má k dispozici zápis ze zmíněného výběrového řízení z roku 2011. V něm je uvedeno, že vítězem se s jasnou převahou hlasů 5:2 stal tehdejší zástupce ředitelky ústavu Jiří Hurych. Šárka Sochůrková se umístila na druhém místě, svým konceptem přesvědčila jen dva členy komise. 

Zbytečné výběrové řízení

Ovšem pro ministerstvo školství má výsledné pořadí kandidátů jen tzv. doporučující charakter. Může se proto stát, že do funkce bude jmenována osoba, která se v konkurzu umístila třeba i na posledním místě. Jenže dokument z konkurzu v Liběchově obsahuje kromě pořadí ještě jednu větu: „Na návrh ředitelky speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy se doporučuje jmenovat ředitelkou Dětského domova se školou Liběchov ... Mgr. Šárku Sochůrkovou.“

A tady získává případ jasnější obrysy: tehdejší ředitelkou odboru speciálního vzdělávání, na jejíž popud byla věta do zápisu uvedena, byla Renata Ježková. Ta zároveň konkurzní komisi v Liběchově předsedala. Ježková se zase znala s další šéfkou odboru ministerstva Jiřinou Tichou, která dříve pracovala spolu se Šárkou Sochůrkovou, uchazečkou o ředitelské křeslo v Liběchově, na jedné pražské škole.

„Nevěděli jsme, že tam paní Ježková napsala tuto větu. V její kompetenci to ale v podstatě je. Může jít i proti komisi, protože komise nerozhoduje, jen doporučuje,“ vysvětluje s úsměvem Stárka. Podle něj ale i tak není obvyklé, že by ministerstvo vítěze konkurzu nakonec nejmenovalo.

Server Lidovky.cz proto kontaktoval Renatu Ježkovou s dotazem, proč coby předsedkyně konkurzní komise i přes rozhodnutí členů navrhla, aby do křesla ředitelky Liběchova usedla právě Šárka Sochůrková. Ta se ale o celé věci odmítla bavit s tím, že si to už nepamatuje. „Už nevím, musela bych se podívat. Nezáleží na tom, kdo se umístí na jakém místě. Jde o rozhodnutí zřizovatele, tedy ministerstva,“ uvedla Ježková. Proč se tedy výběrové řízení koná, když na pořadí nezáleží? „A proč by se nekonalo? Je to ukazatel, tedy nějaké pořadí, ale vždycky se z toho vybere ten, kdo je vhodný,“ dodala rozzlobeně.

Poté telefon předala neznámému muži. „Jsem právní zástupce. Já vám můžu dát to, že na vás pošlu žalobu. Sokol a spol. Nashledanou,“ řekl a zavěsil, aniž by se i přes opakované výzvy představil. Za chvíli ovšem neznámý muž volal znovu s tím, že si nepřeje, aby redakce cokoli zveřejnila. Ovšem i tentokrát se odmítl představit a telefon položil, redakce si tak nemohla jeho totožnost ověřit.

Nechvalně proslulý Liběchov

REPORTÁŽ Nejhorší dětský domov: děti jsou venku, jen když si chtějí zakouřit, líčí místní

Skutečnost, že se zúčastněné konkurzu znaly, potvrzuje i Hana Vitoušová, bývalá ředitelka liběchovského ústavu. „Paní Sochůrková, paní Tichá a já jsme spolu pracovaly na jedné pražské škole. Paní Tichá tehdy považovala paní Sochůrkovou za svědomitou a pracovitou osobu, což ona bezpochyby byla. A protože pracovala na ministerstvu, znala se také s paní Ježkovou, která tehdy předsedala konkurzní komisi...,“ popsala Vitoušová. Tuto informaci potvrdilo serveru Lidovky.cz více zdrojů z řad bývalých i současných zaměstnanců ústavu.

Prý se neosvědčila ani jako učitelka

Šárka Sochůrková začínala v Liběchově jako učitelka. Když se v roce 2011 přihlásila do výběrového řízení na pozici ředitelky ústavu, všechny tím překvapila. Zaměstnanci o ní hovoří jako o „šedé myšce“, která má strach z dětí i dospělých.

Ti se také shodli na tom, že Sochůrková se neosvědčila ani jako učitelka. „Poznala jsem v ní skutečného odborníka na poruchy učení. Jenže poruchy chování, které v našem ústavu převažovaly, pro ni byly problém,“ vypráví Vitoušová. Sochůrková měla zkušenosti se zaváděním školního vzdělávacího plánu, který bylo třeba zavést také do Liběchova, a proto v ní Vitoušová viděla posilu týmu. „Hned po pár dnech jsem ale zjistila, že jsem neudělala dobře. Začala mít strach z dětí, nechtěla s nimi být o samotě. Byly to zkrátka jiné případy, než se kterými měla zkušenost,“ dodala.

Přesto Sochůrková v roce 2011 nakonec do křesla ředitelky dětského domova usedla. A problémy v Liběchově se poté začaly kupit. „Po jejím nástupu mi začaly chodit dopisy od zaměstnanců se stížnostmi na bossing. Ale co bylo ještě horší, začaly mi chodit dopisy od dětí,“ uvedl Stárka, pod jehož ústav Liběchov tehdy spadal.

O tamní situaci přitom věděly všechny relevantní instituce. Podle tehdejšího ředitele odboru Institucionálního vzdělávání Jakuba Stárky ale ministerstvo nemohlo nic dělat. „Věděli jsme, že tam není moc dětí, že tam jsou rozpory v pedagogickém sboru. Ale také jsme věděli, že za čtvrt roku přijde doba, kdy se budeme rozhodovat o tom, jak se školou dále naložíme,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Lidovky.cz.