VĚDNOHUBKY
Vaginální gel proti přenosu viru HIV funguje, oznámili tento týden vědci v časopise Science. Mikrobicidní gel obsahující látku tenofovir by se tak mohl stát novou nadějí pro miliony žen, především v rozvojových zemích. Vedle HIV chrání také proti genitálnímu oparu, který způsobuje herpesvirus.
Testování gelu probíhalo v režii Centra pro výzkum AIDS v Jihoafrické republice. V této zemi je každá třetí žena mezi 20 a 34 lety HIV pozitivní. Vědci v roce 2008 oslovili 889 zdravých žen od 18 do 40 let. Polovina z nich dostala vaginální gel s tenofovirem, druhá polovina s placebem. Látku měly ženy aplikovat vždy před souloží i po ní.
Po roce vědci zjistili, že gel s účinnou látkou snížil počet nakažených žen o polovinu ve srovnání s ženami používajícími placebo. Po dvou a půl letech se rozdíl zmenšil na 39 procent. To vědci vysvětlují tak, že některé účastnice pokusu možná v pozdějších fázích gel nepoužívaly pravidelně, protože nevěděly, do které skupiny patří a zda jejich gel má nějaký účinek. Přenos herpesviru se díky gelu redukoval o 50 procent.
Než se přípravek dostane do běžné praxe, musí ho ověřit další nezávislé studie. Už nyní se ale zástupci OSN i Světové zdravotnické organizace k výsledkům vyjádřili velice pozitivně a vidí v nich velkou naději. Nahrávka se záznamem hlasu umožní u malých dětí poznat, že trpí autismem. Tvrdí to vědci z Memphiské univerzity ve studii, kterou tento týden zveřejnil časopis PNAS americké Národní akademie věd.
Kimbrough Oller s kolegy analyzoval 1500 celodenních nahrávek pořízených pomocí přenosného záznamového zařízení, které připevnil na oděv dětí ve věku od 10 měsíců do čtyř let. Vědci vyvinuli počítačový program, který dokáže hlas dítěte odlišit od ostatních zvuků a hlasů. Analýzou hlasových projevů – především způsobu vyslovování slabikotvorných hlásek – pak program odhadne, zda způsob vyjadřování odpovídá věku. Vědci systém ověřili u dětí, u nichž byl diagnostikován autismus. Výsledky jsou podle nich natolik spolehlivé, že lze systém využít k ranému rozpoznání autismu a dalších vývojových poruch. Hlavní výhodou podle nich je, že lze nahrávku pořídit v domácím prostředí, kde se dítě chová přirozeněji a spontánněji než během návštěvy u odborníka.
Rekordně velkou hvězdu se podařilo najít astronomům pomocí dalekohledů Evropské jižní observatoře v Chile a Hubbleova kosmického dalekohledu. Oznámili to tento týden v britském měsíčníku Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Astronomové zkoumali mladou hvězdokupu RMC 136a, vzdálenou zhruba 165 tisíc let. Nachází se v mlhovině Tarantule ve Velkém Magellanově mračnu sousedícím s naší galaxií. Objevili v ní několik hvězd s povrchovou teplotou přesahující 40 tisíc stupňů Celsia, což je sedmkrát víc než teplota našeho Slunce. Největší překvapení ale přinesla hvězda R136a1. Podle měření by se do ní vešlo 265 Sluncí a v době jejího vzniku dokonce 320 Sluncí. Tím se mění naše představy o hvězdách a o tom, jaké velikosti mohou mít: dosavadní rekordmanka byla sotva poloviční.
Hvězda R136a1 se ale poměrně rychle zmenšuje, protože intenzivně vyzařuje energii – její svítivost je desetimilionkrát vyšší než u Slunce. Kdyby se ocitla ve středu naší Sluneční soustavy, přesvítila by Slunce stejným způsobem, jako Slunce ve dne přesvítí Měsíc v úplňku, tvrdí astronomové v tiskovém prohlášení. Kvůli vyzařování je život obřích hvězd poměrně krátký – dožívají se jen tří milionů let, což v astronomických měřítkách není mnoho (stáří našeho Slunce je zhruba čtyři a půl miliardy let a stejně dlouhé časové období má ještě před sebou). Právě proto jsou podle vědců vzácné a není snadné je objevit.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
