Letecké muzeum Točná převzalo vzácnou stíhačku Hawker Hurricane. Létali v ní českoslovenští piloti RAF |
„Co se týče nouzových otvorů – tady vytrhnete páku a dveře vytlačíte ven. Další nouzový východ je pro případ převrácení se v podlaze. A třetí je na straně,“ upozorňuje palubní technik před vzletem. Ještě než se vrtulník Mi-17 vznese, uklidňuji se faktem, že v kokpitu tentokrát sedí Jaroslav Špaček, ředitel Centra leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích, kde se školí vojenští piloti.
Asi hodinový let má prohloubit dovednosti druhého pilota. „Provedeme přistání do prachu v nedaleké pískovně a pak jeřábování,“ popisuje Špaček. Po dosednutí stroje je patrné, že mladíkovi po Špačkově boku dal let zabrat. „Ty jo, pěkně jsem se zapotil. Úplně ze mě leje,“ říká směrem k řediteli. Ten však druhého pilota chválí. Zároveň dodává, že jak orientace v prašném prostředí při přistání, tak vis pouhých patnáct metrů nad zemí, nejsou pro pilota žádná hračka. V pardubickém CLV však poskytují kompletní výcvik nejen vrtulníkářů, ale i stíhacích a dopravních pilotů. Ročně projde branami centra více než sto posluchačů. Zácvik pilotů si zde objednávají i zahraniční armády.
  |
Začíná se se stroji Zlín, na nichž „zelenáči“ nalétají okolo 50 hodin. Následuje rozřazení na vrtulníkáře, kteří pokračují dále na helikoptéru Enstrom-480. Adepti pilotování vojenských strojů projevící dovednosti vhodné pro stíhače putují na proudový letoun L-39C Albatros. Ostatní mohou pokračovat na dopravním stroji L-410. Během dalšího tréninku v jednotlivých specializacích nalétají 100 až 180 hodin na enstromu a 50 hodin na Mi-17. Na albatrosech stráví 200 až 400 hodin. Dopravní piloti mají porci čítající přes stovku hodin.
Stíhač není víc než vrtulníkář
Rozřazení na dvě základní kategorie pilotů představuje pro instruktory oříšek. „To bývá vždy ten nejtěžší rébus. Existuje k tomu směrnice a bodování, k čemuž se pak připočítává subjektivní vidění instruktorů. Těžko se v tom hledá objektivita,“ říká na rovinu Tomáš Buštík, který má v Pardubicích na starosti právě výcvik pilotů. Čeho hlavně si všímá? „Po patnácti dvaceti hodinách v kokpitu poznáte, jak na tom kdo je. Někdo je více individualista, tak víte, že se hodí na taktické létání, protože tam bude pracovat sám, přičemž bude muset zvládat plno operací. Jiný se však hodí do vícečlenné posádky, protože je sice absolutně precizní, ale potřebuje vedení.“
‚Neodletět kvůli omylem nafouknuté skluzavce, to je poprvé.‘ Fotbalisté měli problémy s letadlem |
I pod dojmem filmových nánosů by se mohlo zdát, že nejrespektovanější kategorií jsou vojenští stíhači. Avšak v praxi jsou podle Buštíka vycvičení vrtulníkáři stejně uznávaní jako jejich kolegové od gripenů. Za pravdu mu dává i kapitán ve výslužbě Tomáš Stejskal, který právě čerstvě přistál s nigerijským frekventantem, jenž se školí na albatrosech.
Nyní je v Pardubicích aktuálně čtveřice Nigerijců, a to včetně jedné pilotky. „Za rok nalétají asi 150 hodin. Teď už jsme na konci. Létáme taktický výcvik ve dvojicích, který si procvičujeme,“ zmiňuje Stejskal na ranveji.
Neustálý dril
Těžké chvíle zažívají Stejskalovi posluchači zejména při skupinových letech v oblacích. „Ve dvojici vidí jenom letadlo lídra v bílé mlze, podle kterého se řídí. Musejí být neustále tak blízko, aby ho neztratili. Někdy jsou oblaka tak hustá, že musejí být nalepení tři metry od něj,“ vysvětluje muž, jenž do roku 2015 létal na gripenech a je veterán mise v Estonsku.
Mladí frekventanti postupně získávají zkušenosti v extrémních situacích. „Létáme nízko, vysoko, akrobacii, ve dvojicích, ve trojicích, ve čtveřicích. Nacvičujeme nouzové postupy. Útočí na vzdušné i pozemní cíle označené laserem,“ vypočítává ředitel Špaček, který se může pochlubit i novou instruktorskou posilou. Tou je Martin Šonka, pilot světové série Red Bull Air Race a vicemistr světa v letecké akrobacii kategorie unlimited. Jeho zlín právě kopíruje letištní dráhu jen pár metrů nad zemí. A k tomu vzhůru nohama. „To je jeden z nejnáročnějších manévrů. Výkrut a let na zádech. Pilot musí mít rozloženou pozornost. Kvůli tomu, jak dlouho letí na zádech, má tendenci opadat rychlost. Pilot to musí včas podchytit,“ popisuje během ukázky Stejskal. Svoji branži stíhacích pilotů popisuje svérázně: „Musí to být individualista, ale zároveň schopný kooperovat. Jde o trochu jinou partu než u ostatních lidí. Jsou to takoví loupežníci, co drží spolu.“
NATO secret
Pardubické CLV, které je dceřinou společností státního podniku LOM Praha, patří mezi ojedinělá pracoviště v Evropě. A to díky schopnosti připravit vojenské piloty pro všechny typy misí. Mezi hangáry však ukrývá ještě jeden skvost. Nenápadnou budovu s nápisem TSC – Taktické simulační centrum.
Na Žďársku při výkopech našli leteckou pumu, po převozu byla odpálena. Asi 1300 evakuovaných se vrací domů |
„Provádíme zde taktický simulovaný výcvik na top úrovni. Piloti se v něm už neučí létat, učí se bojovat. Létají na L-159 či na gripenech. Cvičí, jak létat čtyři versus čtyři, dva versus dva a jak bojovat s nepřítelem,“ vysvětluje Špaček, bývalý pilot bojových vrtulníků Mi-24 a veterán prestižních mezinárodních setkání Tiger Meet NATO.
Ještě před vstupem do potemnělé místnosti dostáváme pokyn, abychom odevzdali veškerou techniku včetně chytrých telefonů a fotoaparátů. „Jsme schopní tu simulovat letadla Boeing 737, Hercules a Cessna 152, která se používají k nácviku procedur pro hotovostní systém. Provádí se vizuální identifikace, vyvedení z prostoru, přinucení k přistání až po to, když je letoun prohlášen jako zbraň pod vlivem teroristů a může být sestřelen,“ předvádí u čtveřice simulátorů kokpitů Otakar Prikner, vedoucí taktického výcviku.
Přísné zabezpečení je namístě, protože se zde školí i spojenci z NATO. V budoucnu by měly simulátory umožnit i výcvik na stíhačkách F-16. Dnes primárně školí piloty alek a gripenů.
