Když jsem začal vybírat filmy pro kolekci Právo a bezpráví v soudní síni, jako první mi vytanulo na mysli klasické české drama Obžalovaný (1964). Kadárův a Klosův příběh o řediteli stavby elektrárny - obviněném ze svévolného rozdělování prémií - je výmluvným dokladem počínajícího nástupu nové vlny. Hrdinou je poctivý komunista, který zachraňuje socialistické nepořádky a riskuje vlastní kůži kvůli alibistickým nadřízeným. O vadném systému tu ještě nikdo nahlas nepochybuje. Postava jednoho z obhájců (ve skvělém podání Jiřího Menzela) nicméně předznamenala kritiku komunistické absurdity, v níž autoři nové vlny byli čím dál otevřenější.
Skutečnou podobu režimu, založeného na lživých frázích, všudypřítomné amorálnosti a pronásledování nevinných, však naplno ukázaly až filmy polistopadové. Tím nejotřesnějším je dokument Případ Dr. Horáková, který v roce 1990 natočil pro Českou televizi režisér Jan Mudra. Rekapituluje osud statečné ženy, která se kvůli svému přesvědčení stala obětí neuvěřitelné justiční zvůle...
Politické procesy z padesátých let připomíná také hrané drama Jiřího Svobody s názvem Jen o rodinných záležitostech (1990). Kdyby měl tento kritický příběh (s Jaromírem Hanzlíkem a Jiřím Bartoškou v hlavních rolích!) premiéru před listopadem 1989, stal by se pravděpodobně událostí.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
V polistopadové éře svobody, ohlížení za ostudnou minulostí i smutně proslulého „převlékání kabátů“ však zůstal opominut. Toto drsné svědectví (v mnohém srovnatelné se slavným Gavrasovým dramatem Doznání) je obratně natočené a zároveň v mnohém příznačné pro politický vývoj jeho autora.
Zajímavé politické souvislosti má i úvodní film Proč? (1987), kde Karel Smyczek s Radkem Johnem zrekonstruovali kauzu zdivočelých fotbalových fanoušků, kteří v červnu 1985 zdemolovali vlak do Bánské Bystrice. Šlo o jeden z prvních filmů z takzvané „normalizace“, který ukázal, že část naší mládeže zosobňuje pravý opak žvástů o socialistické morálce a budování „světlých zítřků“. Tvrdé jádro sparťanských vlajkonošů popsal jako zvlčilé stádo, jež se vyžívá v nesmyslném násilí a aroganci vůči bezbranným. Evokoval obdobné pocity bezmoci slušných lidí, jako o sedmnáct let později Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským ve filmu Horem pádem.
Sonda Proč? je stále aktuální vzhledem k incidentům fotbalových výtržníků a zfašizovaných bojůvek, ohánějících se hesly o čistotě národa. Její klíčové scény se natáčely v budově Městského soudu ve Spálené ulici č. 2, kde budou letošní projekce z DVD a VHS probíhat. Febiofest se tak už po deváté pokouší oslovit diváky také mimo standardní kinosály. Poprvé byla videoprojekce instalována v roce 2000 na pražském Hlavním nádraží. V dalších ročnících Febiofestu se promítalo v nemocnici na Karlově náměstí (2001), Muzeu policie na Karlově (2002) a ve škole v Mikulandské ulici (2003). Následující videoprojekce proběhly na poště v Jindřišské ulici (2004) a v Národním muzeu (2005). Kolekce snímků o židovské kultuře a holokaustu (2006) byla uváděna v prostorách Židovské obce na Starém Městě. Loni se promítaly filmy o duši a víře ve farním klubu u františkánů.
Místo letošních projekcí soudních filmů má i svůj společenský význam. „Jde nám o to ukázat, že současná justice už není žádnou byrokratickou mašinerií, jež by byla vůči občanům nepřátelská a uzavřená. Jde o nástroj, který chce být vůči slušným lidem vstřícný a snaží se jim pomáhat. A právě proto jsme naši budovu otevřeli divákům během letošního Febiofestu,“ říká předseda městského soudu JUDr. Jan Sváček, který na výběru snímků aktivně spolupracoval.
O právu, svobodě a různých případech bezpráví vypovídají nejen promítané filmy, ale paradoxně také bezpečnostní opatření, kterými v soudní budově diváci budou muset projít. Ti rozumní jistě pochopí, že nejsou namířena proti nim, ale proti eventuálním gaunerům či extremistům. Některá díla, jež poté v soudní síni uvidí, ostatně poukazují právě na toto nutné riziko demokracie. Téměř všechna se navíc dotýkají základního problému současného světa. Vyprávějí o všudypřítomných a mnohdy velmi tenkých hranicích mezi slušností a bezostyšností.
