Aby splnilo zákon, muselo ministerstvo předat seznam agentů z dob komunismu badatelům. „Archiv bezpečnostních složek obdržel protokoly Zpravodajské služby generálního štábu v deseti knihách,“ přibližuje Katka Volná z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Jenže rejstřík obsahoval jména spolupracovníků, kteří v rozvědce zůstali i po roce 1990. „V dílčích předávacích protokolech se konstatuje, že některé dokumenty mohou obsahovat i údaje po rozhodném datu 15. února 1990 a že se archiv zavazuje nakládat s nimi podle zákona,“ pokračuje Volná. „Seznam pak byl na webu Archivu bezpečnostních složek od letošního března do června,“ dodává.
MF DNES upozornila, že přehled obsahoval informace o stále aktivních agentech, a kdokoliv si tak mohl jejich jména zkontrolovat.
„Teď se to dozvědí například obchodní partneři“ Závažnost dopadu ale ministerstvo obrany mírní. „Jak to říct, bylo to trochu nafouknuté,“ reaguje Jan Pejšek z ministerstva. „Seznamy, které jsme badatelům poskytli, neobsahovaly jméno jediného agenta, který by pro nás pracoval i nyní,“ dodává.
„K velkému bezpečnostnímu riziku nedošlo, šlo o bývalé kmenové příslušníky rozvědky,“ říká k tomu bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.
„Ovšem jako problém vidím to, že stát zveřejnil jména lidí, kteří ve službě pracovali patnáct let po revoluci, a teď se to například dozvědí jejich obchodní partneři,“ dodává Šándor jedním dechem.
Podle něj Česká republika vyslala signál do zahraničí. „Každá tajná služba potřebuje spolupracovníky v cizině. Ti teď nemají jistotu, že jejich jméno nebude někdy prozrazeno,“ předvídá Šándor.
ÚSTR už dříve pojmenoval viníka. Jeho dočasný ředitel Zdeněk Hazdra v červnu odvolal ředitele Archivu bezpečnostních složek Ladislava Bukovszkého. Už tehdy odůvodňovalo vedení vyhazov tím, že zveřejněním seznamů obsahujících údaje po 1. lednu 1990 došlo k porušení zákona.
