O nových přísnějších pravidlech prodeje spotřebitelských úvěrů se již napsalo hodně a všichni nadšeně popisují novu regulaci, která by údajně měla ochránit spotřebitele před nevhodnými půjčkami. Opravdu tomu ale někdo věří, nebo jde jen o chytrý marketing, který by měl přehlušit negativní publicitu okolo čím dál problematičtějšího byznysu půjček občanům?
Nový zákon by měl přinést lidem více informací. Na první pohled výborná zpráva – ale jen pro ty, kteří nedrželi v ruce nové „informační“ materiály. Pro průměrného člověka je to jen další změť nesrozumitelných slov, ve které nemá šanci se zorientovat. Nedávno ministerstvo financí zopakovalo průzkum finanční (ne)gramotnosti a výsledek nikoho nepřekvapil.
Jen je možná škoda, že vedle obecných otázek s předvídatelnými odpověďmi ministerstvo neotestovalo třeba srozumitelnost informačních materiálů, které klienti dostávají. Bylo by zajímavé vidět, jak by různé firmy dopadly a kolik z předložených informací má vůbec průměrný člověk šanci pochopit, když i 88 % klientů v průzkumu MF přiznává, že nerozumí všemu, co smlouvy na finanční produkty obsahují.
Možná by pak pan ministr vedle šoku z výsledků průzkumu mohl přijít i s užitečnými návrhy. Poučit se je kde a není to nijak složité. Stačilo by možná do legislativy přidat jedno britské pravidlo, které pod přísnou sankcí požaduje, aby materiály pro klienty byly pravdivé a srozumitelné. Vzhledem k tomu, že klienti při braní úvěrů za nejdůležitější považují výši měsíční splátky (zatímco RPSN je na jednom z posledních míst, mimo jiné i proto, že 83 % lidí vůbec neví, co to je), nepotřebují více informací, ale informace užitečné a srozumitelné. Nový zákon by měl lidem dát větší práva. Na jednu stranu je klienti dostávají, na druhou stranu je ale otázkou, kdo o nich ví. Zejména v situaci, kdy podle již zmiňovaného výzkumu finanční gramotnosti jsou lidé na přepážce rozhodujícím zdrojem informací o spotřebitelském úvěru. A jak pravděpodobné je, že pracovník na přepážce (a ještě spíše prodejce úvěrů v terénu) klienta řádně poučí?
Nová právní úprava navíc neřeší ani palčivý problém posledních let, tedy rozhodčí doložky. Snad se z místa pohne alespoň ministerstvo spravedlnosti, které slibuje přísnější pravidla. Otázkou ale je, jak rychle (a hlavně jak dobře) změny připraví a jestli projdou, protože spolupráce s rozhodci je zejména pro pochybné úvěrové firmy zlatý důl.
Nový zákon by měl přinést lepší kontrolu. Česká obchodní inspekce získala nová práva a má v ruce přísnější sankce. Má ale vůbec šanci stát se účinným regulátorem? Velmi rád bych se mýlil, ale ČOI má při svých omezených zdrojích mnohem důležitější věci k řešení, a navíc nemá šanci přitáhnout zkušené odborníky. Lepší kontrola tak zůstane jen na papíře a občas někdo dostane pokutu za formální prohřešek. Běžným klientům to ale nepomůže.
***
Nový zákon by měl přinést lidem více informací. Na první pohled výborná zpráva -ale jen pro ty, kteří nedrželi v ruce nové informační materiály.
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA ekonom, spolumajitel společnosti Partners
