V poslední době jsou ekonomická média plná zkratek, jejichž význam je obyčejnému smrtelníkovi často neznámý. Jedním z těch novějších je QE2. Zavilí monarchisté vám budou tvrdit, že jde nepochybně o zkratku Queen Elizabeth II. Zarytí námořníci se budou naopak hádat, že jde o popis lodi Queen Elizabeth. A centrální bankéři od boku vypálí spojení „kvantitativní uvolňování“, v angličtině „quantitative easing“. Kdo je britská královna, víme, loď si také představit umíme, takže zbývá osvětlit poněkud nestravitelný termín kvantitativní uvolňování. V podstatě jde o měnovou politiku, která má za úkol zvýšit hladinu rezerv bankovního sektoru a podpořit tak nepřímo ekonomickou aktivitu. Princip je velmi jednoduchý. V prvním kroku centrální banka vytvoří pomyslný účet, který kredituje penězi vytvořenými „ze vzduchu“. Vzhledem k tomu, že jde o peníze brané „odnikud“, může tento účet dosahovat jakékoliv velikosti. Následuje krok dvě, kdy centrální banka za tyto virtuální peníze od bank a finančních institucí nakupuje „reálná“ aktiva, zejména dluhopisy. Cílem je zvýšit objem rezerv v bankovním sektoru. A rizika? Buďto bude tato politika přespříliš úspěšná a přivodí hyperinflaci, nebo naopak nezabere a banky získané peníze použijí na posílení svých bilancí s tím, že do ekonomiky se skutečně dostane jenom malá část takto „vytvořených“ prostředků. Proč se však tištění peněz vzletně nazývá „kvantitativní uvolňování“? Kvantitativní proto, že se nominálně vytvoří specifický objem peněz. A uvolňování proto, že se nominálně bankám uvolní ruce pro půjčování peněz. Problém je, že Japonsko kvantitativně uvolňuje již cca 10 let, a pořád nic…
O autorovi| PETR ŽABŽA, senior makléř Patria Direct
