REVITALIZACE MĚSTA
V desetidílném seriálu se jako rodák z Prahy a milovník města věnuji jeho revitalizaci.
Město, kde se daří obchodu a jeho obyvatelé ctí památku předků, kde vláda udržuje pořádek a profesoři vzdělávají novou generaci, je ideálním prostorem i pro umění a kulturu obecně. Hudba, tanec, divadlo, film, obrazy a sochy, literatura a architektura, všechny umělecké aktivity společně tvoří „sen civilizace“. Tento sen se skládá ze znaků, symbolů a gest, z koncentrátů zkušeností, a to vše slouží ke společné orientaci ve světě.
Umění zobrazuje a tím i upevňuje duši člověka, kterému je oporou a vodítkem a ladí společnost do vzájemné harmonie. Proto je dobrým zvykem ve městě budovat všechny ty koncertní a divadelní sály, kina, galerie a muzea – právě zde dochází k protínání názorů a ke zjevování životních pravd, které je možno následně použít při každodenních rozhodnutích doma nebo v práci.
Za krásnou ukázku tavicího kotle emocí a společenského kvasu jsem si vybral blok domů u Václavského náměstí, kterému vévodí palác Lucerna. Komplex sálů, kina, divadla, varieté, kaváren, restaurací, obchodů, kanceláří a bytů vybudoval v letech 1907 až 1919 dědeček Václava Havla – ing. Vácslav Havel, který byl investorem, autorem koncepce i projektantem.
Ve dvacátých letech minulého století byly pasáže Lucerny propojeny se sousedními objekty Hvězdou a domem U Nováků. Tento secesní multifunkční palác byl první pražskou železobetonovou budovou s první pražskou pasáží a s prvním pražským jídelním automatem. Kultovní koncertní místo Za zmínku rozhodně stojí i legendární střešní terasy, které byly oblíbeným místem pro odpočinek a pracovní schůzky Pražanů. Kvůli havarijnímu stavu jsou terasy momentálně nepřístupné. Nutné celkové rekonstrukci brání nešťastné soudní pře majitelky Dagmar Havlové.
Navzdory tomu je Velký sál Lucerny kultovním koncertním místem, které u nás nemá konkurenci. Lucerna je i dnes inspirativním příkladem, že sál pro několik tisíc diváků může bez problémů fungovat pouze napojením na městskou hromadnou dopravu a taxislužbu, bez nekonečných parkovacích ploch.
Odstrašujícím příkladem kulturní stavby z hlediska revitalizace města je dnešní Kongresové centrum Praha, bývalý Palác kultury na Vyšehradě, zabírající srovnatelnou plochu jako celý blok domů s pasážemi okolo Lucerny.
V soutěžích o nejhorší stavbu v Praze se umisťuje na předních příčkách spolu s bývalým Federálním shromážděním u Muzea a hotelem Don Giovanni u Olšanských hřbitovů. Nemůže za to pouze jeho komunistická minulost (v roce 1981 byl otevřen jako místo pro XVI. sjezd KSČ), ale i jeho tupá a hřmotná architektura, předsazené parkoviště a mimoúrovňová křižovatka zarostlá křovím a ironicky nazvaná Pankrácké náměstí. Stavba zabírající vyhlídkové místo na hraně kopce nad nuselským údolím tvoří v dálkových pohledech dvě stě metrů dlouhou neartikulovanou hmotu.
Bohužel vyprázdněná kulturní podstata Kongresového centra se přenáší i na zdejší kulturní akce, které v jeho prostorách nemají to vyznění, které by člověk od slavných jmen interpretů očekával. „Palác kultury“ je koncentrátem negativ, která v sobě dezurbanizovaná modernistická města nesou.
Mastodont, špatný vzor pro nová centra Kongresové centrum je popřením uličního principu města, nedodržuje měřítko, mrhá volným prostorem okolo a je i špatným vzorem pro nově vznikající centra, jak se ukázalo při stavbě Sazka Areny (dnes již O2 areny) ve Vysočanech nebo při stavbě řady uniformních multikin.
Nejsem pesimista, ale v případě Kongresového centra se domnívám, že mu není pomoci. Že zůstane neohrabaným mastodontem, vzpomínkou na období socialistické pseudokultury. Zato demoliční kráter křovinatého Pankráckého náměstí volá po oživující změně dopravního řešení, která by umožnila jeho zástavbu.
***
Díly seriálu 1. Co je to vlastně město? 2. Obchod a banky 3. Víra, památky a hřbitovy 4. Vláda a administrativa 5. Vzdělání 6. Kultura 7. Bydlení 8. Služby, průmysl a brownfields 9. Zdravotnictví, sport a rekreace 10. Doprava
O autorovi| TOMÁŠ VÍCH, Autor je architekt
