„Byl jsem námořník, moře bylo mým domovem. A pak jsem dostal džob ve fabrice,“ zpívá rozverně Ringo Starr v úvodu pilotní skladby své nové sólové desky Liverpool 8. Zdá se, že na ní bilancuje víc než na loňském výběru hitů Photograph: The Very Best of Ringo Starr. A své domovské liverpoolské kapele je zvukem (a názvem) pravděpodobně blíž, než za sedmatřicet let své sólové kariéry byl.
Dost možná nejde o inspiraci Beatles, ale pouze o oddanost hudbě 60. let - pokud to tedy neznamená totéž. Všech dvanáct skladeb působí velmi svěžím dojmem, za což pravděpodobně z velké části vděčí jednoduchosti a chytlavosti (výjimkou není ani situace, kdy píseň zní až důvěrně známě, takřka „beatlesovsky hitově“). S tím jde bohužel ruku v ruce až zarážející předvídatelnost - ale to asi žádného budoucího posluchače trápit nemusí. Liverpool 8 ocení především fanoušci Ringových starších desek a „Brouků“, a to bez výjimky. A přitom má téměř nepochybně schopnost oslovit i úplně nové posluchače, jež hudba s feelingem 60. let normálně ani nezajímá.
Vliv na zvuk desky má z velké části Starrův přítel Dave Stewart z hudební formace Eurythmics -všechny syntetizátory a klávesy, např. v písních Tuff Love nebo Now That She's Gone Away, jsou právě jeho práce. Původně Starr spolupracoval s kalifornským producentem Markem Hudsonem, ale jejich cesty se ještě před dokončením alba rozešly - údajně i proto, že se Hudsonovi nelíbily některé Stewartovy aranže. Pravdou je, že Stewartova koncepce desce spíše pomohla, ozvláštnila ji, a nenechala zvuk desky ustrnout v přelomu 60. a 70. let, ze kterých nicméně i nyní čerpá stále nejvíc.
Píseň Liverpool 8, první singl z alba, který vyšel o týden dříve (a byl rovněž opatřen promo videoklipem s Ringem a Dave Stewartem), končí mohutným potleskem a přesně tak by tomu mohlo být u zbylých jedenácti skladeb.
Starrův sebevědomý (a nečekaně vyvážený) vokál doplňují čas od času sbory a duety (Gone Are the Days), které kouskům dodávají na lehkosti a rozvernosti - ta občas hraničí až s asociacemi na rozpustilé písničky Ivana Mládka (Harry's Song). Starrovo pohvizdování ve zmíněné „Harryho písničce“ nebo její rokenrolové intro, zkreslený hlas v poslední R U Ready? nebo pomalejší rytmus Pasodoles jsou sympatické detaily, které způsobují, že deska nenudí a působí na první pohled zajímavě.
Ačkoliv je pravděpodobné, že se i rychle oposlouchá a za pár měsíců vymění svou zajímavost za „zaručenost“. Třičtvrtěhodinová stopáž desky plyne v příjemném tempu a veselá nálada písně vnitřně spojuje, takže slabší skladby, pokud tam nějaké jsou, se maskují velmi dobře.
Pro téměř sedmdesátníka Ringo Starra nebude měřítkem úspěchu desky její prodejnost, vítězství v potenciálním duelu se sólovou tvorbou Paula McCartneyho (ze kterého by ta Ringova vyšla zejména v posledních letech přece jen o dost lépe) nebo jiná komerční úspěšnost, nepochybně je s její podobou spokojen a nepotřebuje nikoho, aby ho o tom přesvědčil.
Natočil si jemně autobiografickou vzpomínku na své milované město a na své slavné mládí: „Když se ohlížím... jó, bylo to príma pro těch pět kluků z Liverpoolu...“ A mimochodem vznikla i velmi příjemná, nenáročná, ale nadprůměrná a líbivá deska.
***
HODNOCENÍ LN ***** Ringo Starr: Liverpool 8
Capitol/EMI 2007
