Bohužel málokdo se problémů vyvaruje úplně. Šébu řadím spíš mezi ty šťastnější, proplouvá kariérou více méně bez závažných potíží, ale potkala ho smůla. Teď ho to bude nějakých šest týdnů hendikepovat – celou tu dobu bude přemýšlet, jestli už může trénovat na sto procent. Do Afriky odjet za měsíc může, zprvu bude posilovat, klusat, ale než ztratí zábrany, tak to nějaký čas potrvá.
Budu mu samozřejmě držet palce, je to kamarád a v Dukle i druh ve zbrani, ale teď to bude mít náročnější. Ze začátku určitě fyzicky, aby se dostal do kondice, ale i psychicky – má v zádech spoustu vlčáků, kteří čekají i na takovéhle „chyby“.
Trošku mě mrzí deváté místo Jardy Báby. Ne že bych byl zklamaný, protože vím, co skok do výšky obnáší – jeden den to může být super a druhý den naopak. Ve finále jsem ale čekal lepší výkon než 223 centimetrů, i když jsem věděl, že Jarda ještě ve stoprocentní formě není. Holm a Rybakov byli jasní, ale on mohl při troše štěstí zopakovat 230 ze Stromovky a sáhnout po bronzu. Myslím, že si na to věřil, bylo totiž jasné, že jeho forma graduje – nemluvím do větru. Ale má toho ještě spoustu před sebou.
Ještě k těm nejlepším. Holm i Rybakov jsou dobrých pět let nejstabilnějšími výškaři, někoho před sebe pustí jen občas. Je to o talentu, ale taky o odolnosti. Rybakov se zraní jen sem tam, ovšem Holmovi se zranění až zázračně vyhýbají.
O autorovi| Tomáš Janků, komentuje šampionát pro Lidové noviny vicemistr Evropy ve skoku do výšky
