Sarkozy trvá hlavně na tom, že má EU přijít s jednotným plánem na záchranu evropských automobilek. Brusel tento týden udělal inventuru možností oprávněné státní pomoci automobilovému průmyslu a oznámil, že žádný extra plán strukturálních změn sektoru dělat nebude. Češi byli s takovým závěrem spokojeni.
Sarkozy na to reagoval prohlášením v listu Le Figaro, že neustoupí od svého záměru vymoci si „skutečně evropský plán“ na podporu automobilek a s požadavkem hodlá vystoupit „už v neděli“. Jak si plán představuje, to Sarkozy nespecifikoval. Francouzský diplomatický zdroj v Bruselu řekl, že by se mohl točit okolo „zelených dotací“. „Do nízkoemisních vozů, elektrických aut a podobně,“ řekl diplomat.
Topolánek si od zítřejší schůzky slibuje hlavně hromadné odmítnutí protekcionismu a závazek lídrů, že se i v čase krize budou snažit udržet svoje dluhy na uzdě. Ani tady to ale nebude mít lehké. Zmíněný francouzský zdroj definoval protekcionismus jen jako zavření hranic před cizím zbožím a diskriminaci na základě národnosti značky. Co se týče rozpočtové disciplíny, i tady má Paříž jasno: Praha ústy ministra financí trvá na udržení dluhu v nějakém mantinelu a chce, aby se stanovil rok, dokdy se dané země mají vrátit ke konsolidovaným financím. Paříž nic takového nechce.
Horkým tématem budou zítra i speciální fond na záchranu východoevropských zemí ve výši nejméně sta miliard eur, který chtějí hlavně Maďaři, a pak vydávání státních dluhopisů zemí eurozóny. Česko se bojí, že souhlas s fondem vydá signál, že země střední a východní Evropy na tom nejsou dobře. To by mohlo vést k tomu, že jejich dluhopisy vedle „exkluzivnějších“ eurobondů nikdo nekoupí. Na eurobondy tlačí hlavně jižní státy a také právě i Francie.
„Musíme být opatrní. Solidarita mezi unijními státy nemůže být bez národní odpovědnosti,“ řekl k tomu vicepremiér Alexandr Vondra. Jeho a Topolánka nepotěšil také fakt, že Sarkozy si zítra opět neudělá čas na sólo schůzku s premiérem a že Paříž stále nevylučuje, že uspořádá extra summit států eurozóny k ekonomice.
„Solidarita mezi unijními státy nemůže být bez národní odpovědnosti.“
