* LN Pocházíte z Bavorska, tedy ze západního Německa. Jak jste prožil den německého sjednocení před 20 lety?
Neprožil jsem ho jako Bavor, nýbrž jako německý diplomat na ambasádě v Bělehradu. Celý rok 1990 byl samozřejmě ovlivněn sjednocením, na místě jsme museli sjednotit dvojí zastoupení. Konečně 3. říjen byl pak dnem, kdy byl celý tento proces oficiálně ukončen. Slavili jsme v rezidenci německého velvyslance. Bylo krásné slunečné počasí.
* LN Musel jste se vy osobně nějak myšlenkově adaptovat na to, že najednou zastupujete zájmy sjednoceného Německa?
Samozřejmě že díky znovusjednocení se proměnily mezinárodní podmínky. Čtyřmocenský status v Německu prošel změnou, naše země převzala novou roli. Řekl bych ale, že větší myšlenková adaptace nebyla potřeba.
* LN Jste profesionál a pracoval jste dál, i když byly úkoly jiné...
Byly odlišné. Vždy jsme politiku staré Spolkové republiky i té současné řídili tak, abychom zajistili stabilitu a prosperitu. Mezinárodní podmínky se ale samozřejmě od konce studené války změnily. Objevily se i nové výzvy, třeba otázka klimatických změn.
* LN Projevují se ve vaší práci nějak rozdílné zájmy, které by případně ve vztahu k Česku mohly mít nové spolkové země vzniklé z bývalé NDR a jejich starší západoněmecké „sestry“?
Německo je, stejně jako mnoho dalších států, velmi různorodá země. Sice pocházím z Bavorska, ale samozřejmě jako diplomat zastupuji i Šlesvicko-Holštýnsko nebo Hamburk. Východoněmecké země nemají žádné jednotné vlastní zájmy, ale jsou to spolkové země v řadě ostatních. Rozhodující je, že spolková vláda zastupuje všechny. A jak víte, kancléřka (Angela Merkelová) je z východu, proto se tato otázka takto pokládat již nedá.
