„Slova o skoku do příštího století nebyla vyřčena do větru, málokdo si tehdy mohl myslet, že ten rekord hned tak někdo překoná,“ říká Václav Fišer, někdejší reprezentační dálkař a trojskokan, nyní šéftrenér atletické reprezentace. „Já tehdy studoval na pražské FTVS a s atletikou jsem vlastně začínal, ale nikdy jsem neměl pochybnosti, že by nemělo jít o regulérní skok, vždyť šlo o olympiádu. Něco podobného se stalo jen na mistrovství světa v Římě v roce 1987, kdy blázniví Italové přidali jejich Evangelistimu asi půl metru, ale přišlo se na to a on pak vracel bronzovou medaili,“ připomíná.
Experti se tehdy shodli, že Beamonovi nahrála vysoká nadmořská výška přes 2200 metrů, řídký vzduch a vítr do zad na maximální povolené hranici. „Navíc tam bylo před bouřkou, napěchované ovzduší, ideální počasí pro dálku. Byla to velká souhra náhod,“ má jasno Fišer.
Nedlouho po olympiádě však Beamon uzavřel kariéru. „A vás by to bavilo, kdybyste pak pořád skákal o půl metru míň?“ usmívá se Fišer.
Označení „skok do příštího století“ se ale nenaplnilo. Na MS v Tokiu v roce 1991 skočil Beamonův krajan Mike Powell 895 centimetrů.
