Realita ale byla jiná.
PEKING/PRAHA Psal se 1. říjen 1949 a náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) v Pekingu se plnilo lidmi. Sešly se jich tam davy -komunistická propaganda dnes tvrdí, že jich bylo na 300 tisíc. Ve tři hodiny odpoledne před ně předstoupil lídr komunistů Mao Ce-tung a s velkou pompou jim a hlavně pak světu oznámil založení Čínské lidové republiky.
Na vysoký stožár byla následně vytažena rudá vlajka s velkou žlutou a čtyřmi malými hvězdami v levém rohu. „Velká hvězda symbolizuje hnací sílu populace - čínskou komunistickou stranu,“ hlásil nadšeně z ceremoniálu sovětský deník Pravda. „Statisíce lidí obnažily své hlavy a vítaly novou vlajku mladé republiky triumfálním jásotem a potleskem,“ dodává Pravda.
Mao, přezdívaný Velký kormidelník, promluvil k lidem z balkonu na bráně Nebeského klidu do Zakázaného města (císařského paláce). Ve svém projevu nešetřil velkými slovy i sliby: „Na obranu života a majetku lidí, a abychom skoncovali s bídou a pomohli lidem bojovat za jejich práva... Zastupujíce vůli lidu z celé země, ustanovili jsme vládu Čínské lidové republiky...“ Po projevu následoval už tradiční atribut komunistických parád - vojenská přehlídka. Žoldnéři „pyšně třímali“ nablýskané zbraně americké provenience, kterými tehdy Spojené státy zásobovaly jednotky Maova rivala Čankajška.
„Svět si může být jistý, že ani šest miliard Trumanů (tehdejší americký prezident Harry Truman, pozn. red.) nebo jakkoliv početné hordy těch, kteří se během občanské války neproměnili v kouř a prach, už se těch zbraní nezmocní. Jsou a zůstanou v rukou lidu,“ hlásala oficiální propaganda.
„Každý tleskal, mával vlaječkami a zpíval: Ať žije vůdce Mao, ať žije vůdce Mao,“ zavzpomínal pro agenturu AFP Keng Č’-feng, který se ceremoniálu na náměstí Nebeského klidu zúčastnil jako devatenáctiletý. „Skončila občanská válka. Proč bychom neměli být šťastní a slavit?“ dodal muž, který dodnes na komunisty nezanevřel.
To další svědek Pao Tchung názor na komunisty změnil: „Tehdy jsme to skutečně vnímali jako osvobození. Slibovali svobodu projevu, práci i dostatek jídla. Všechno bylo nakonec jinak,“ řekl Pao, který skončil v disentu.
