Ten rok máme spojený s drsným koncem ideálů, ale život národa se tehdy naštěstí neomezoval jen na politické dění. Jak poznáme z četby tehdy populárního čtrnáctideníku Věda a technika mládeži (VTM), bylo to též období nadšení z nových vynálezů a úsvit životního stylu člověka konzumní éry.
O Dubčekovi najdeme v celém ročníku VTM jediný článek, životopisný medailon přeložený ze zahraničního tisku. Dočteme se v něm například, že Dubček žije „odděleně od své rodiny“ ve dvou pokojích prominentního hotelu Praha. Čtenáře evidentně víc zajímalo, jakým způsobem se měří přesný čas u cílové pásky na mexické olympiádě, zda Američané příští rok stanou na měsíčním povrchu a jak si vyrobit zásobník na sifonové bombičky.
Normalizační šeď ještě čekala na svůj čas, takže některé články jsou plné optimistické kritiky stávajících poměrů, zejména zaostávání za technologiemi Západu. Novinář Milan Bauman se vrací zVídně a seznamuje čtenáře s novým trendem v prodeji zboží, s takzvanými „supermarkety“ a automatizovanými výdejními skříněmi. „Dnes už nestačí prodávat pouze tak, že se postavíme za pult a s lhostejným výrazem budeme očekávat zákazníka,“ tepe Bauman nešvary. Jiný redaktor zakončí článek o zahraničních prototypech vznášedel výzvou, aby je zakoupil i pražský Park kultury a oddechu. Přestože „valut na nákup zatím nezbývá“, byly by „trumfem i mezi autodromy, elektronickými hracími automaty a hydraulickými kolotoči“.
Limitovaný rozhled vede občas k drobným omylům při čerpání materiálů ze zahraničního tisku. Přestože i ve VTM tisknou kurz jógy, v článku o Beatles a jejich vášni pro transcendentální meditaci se píše, že se budou „houpat v lehátkách z květů lotosových“, což byl v originále pravděpodobně lotosový sed.
Velmoc ve výslužbě
Vědeckotechnický optimismus ze zažloutlých stránek časopisu doslova sálá. Článek o kybernetice konstatuje, že se současným vědcům daří „rozanalyzovat“ i takové složité koncepty, jakým je citový život člověka. Do řeči strojů lze zkrátka přeložit úplně cokoliv. Člověk se tak dostává téměř na úroveň boha: „Dokážeme-li tedy rozanalyzovat situaci a vytvořit model reality, pak můžeme při respektování informace, kterou obsahuje, nalézt i způsob, jak vývoj této reality řídit!“
Redakci se podařilo pořídit rozhovor se špičkovým fyzikem Wernerem Heisenbergem. Světová kapacita si ovšem na nějakého snílka hrát nemohla. Na dotaz redaktorky týkající se perspektiv kontaktu s jinými civilizacemi ve vesmíru odpovídá stroze, že výměna informací s případnými mimozemšťany bude sotva v dohledné době „hrát jakoukoli roli, jež by stála za zmínku“.
Že lidstvo stojí na prahu kosmické éry, však nezpochybňoval nikdo. VTM přináší i intimní detaily o životě kosmonautů, jako co budou dělat se svými exkrementy a kam se špinavým prádlem. Vše se pochopitelně bude recyklovat. „Nemůžeme si dovolit žádné ztráty,“ říká výmluvně sovětský vědec N. P. Sergejev.
V roce 1968 byla dokončena stavba nové budovy letiště Praha-Ruzyně. Kritický osten novináře se nezapře v poznámce, že 14 mm silná skla tvořící stěny haly jsme jako „sklářská velmoc ve výslužbě“ museli dovézt z Francie. Lépe jsme nedopadli ani u vozů chystané trasy pražského metra. Redakční text pyšně oznamuje, že v soutěži na výrobu vozů zvítězila nabídka české ČKD Tatra. Realita, jak známo, byla nakonec jiná a pod Prahou duněly vozy sovětské výroby.
I „amarouny“ skončily v říši snů, byť k nim měl v roce 1968 pěkně našlápnuto Hygienický ústav UK v Plzni. Ten vytvořil v laboratoři kostičky a kuličky obsahující biologicky komplexní stravu. To je náramná věc, ušetří to člověku starost s „vědeckým sestavováním jídelníčku a sháněním vitaminů v přírodní formě“. Co do nutriční hodnoty se koncentrát o velikosti kostky cukru vyrovná anglické snídani a přitom vyjde na pouhých 1,25 Kčs.
Mnozí žili v roce 1968 s hlavou v oblacích, ale jiní zůstávali nohama na zemi. Vždyť ke štěstí stačí tak málo. Šestnáctiletý čtenář v inzertní rubrice VTM hledá někoho, s kým by si mohl vyměňovat pohledy s motivem květin.
O autorovi| Ivan Adamovič, redaktor Pátku
