A přece se snižuje, lze říci k návrhu, kterým se ministr Drábek pokouší vyrovnat se s rozhodnutím Ústavního soudu, že soudcům se nesmějí snižovat platy stejně jako jiným státním činitelům. Drábkův návrh snižuje platovou základnu všem dotčeným činitelům (tj. například včetně prezidenta a poslanců) o pět procent, jen u soudců vychází ze základny, která teď, po nálezu Ústavního soudu, platí – tedy bez loňského snížení o čtyři procenta, které postihlo všechny ostatní. Takže jim v podstatě snižuje základ o procento. A jen na rok, zatímco ostatním na čtyři roky. A navíc už nebude možné tvrdit, že běžným státním zaměstnancům příjmy neklesají, čímž se minulá ústavní stížnost oháněla. Ale snižuje se. Uvidíme, jak na tuto licitaci zareaguje Ústavní soud, na nějž se jistě někdo obrátí. Šance, že současný soud konečně zakotví naplno a bez výjimek princip, k němuž inklinuje – že soudcovské platy musí jen a jen růst –, je značná.
Mezitím se stalo to, co se stát muselo – ozvali se státní zástupci. Ty taky nezajímá, komu všemu se snižují platy, zajímá je jen, že soudcům se snižují míň než jim. V tiskovém prohlášení „napráskali“ na soudce, že mají na rozdíl od nich nárok na příspěvek na reprezentaci a odbornou literaturu, a dokázali hned třikrát zmínit boj proti korupci.
Podobné logiky by se mohl dovolávat každý – jak mohou například novináři pořizovat nezaujaté rozhovory s lidmi bohatšími, než jsou sami? Od lidí, kteří sami sebe pasují do role elit a stanovují pro nás laiky obsah pojmu spravedlnost, bychom očekávali méně hokynářský přístup.
