29. dubna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Špatná výživa škodí sportujícím dětem. Koukalová není sama, českému sportu chybí systém vhodného stravování

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 14Diskuse
Gabriela Koukalová na snímku z roku 2013. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Gabriela Koukalová na snímku z roku 2013. | foto: MAFRA - MICHAL SVÁČEK.

PRAHA Pětkrát týdně dvouhodinový trénink, každý druhý víkend závody. Dnes sedmnáctiletá Eva sportuje od šesti let a v tělocvičnách tráví podstatnou část svého času. „Jediné, co se za tu dobu od svých trenérů dozvěděla o tom, jak by se měla stravovat, bylo konstatování, že nejlepším jonťákem je pivo. Možná na tom dokonce je i něco pravdy, ale asi není nejvhodnější právě tohle říkat dětem,“ myslí si její matka. Nepřála si zveřejnit své jméno, protože proti dceři nechce popudit vedení klubu, který má ráda.

Na závodech je to prý ještě horší. Otevřené jsou jen bufety pro diváky, kde se prodávají párky v rohlíku a tatranky, v lepším případě polévka nebo trvanlivé bagety. Po turnaji se nakonec všechny týmy sejdou v prvním fastfoodu na dálnici.

To, co popisuje, je v českém sportu spíš typické než ojedinělé, nejhorší situace je v menších klubech. Dětskou sportovní výživou se téměř nikdo nezabývá.

Problém se ale týká i některých reprezentantů. Biatlonistka Gabriela Koukalová se svým příběhem, jak ji trenérova poznámka na adresu jejích proporcí dohnala až k bulimii, není jediná. Olympijská medailistka, překážkářka Zuzana Hejnová potvrdila, že specialistu na výživu vyhledala jen z vlastní iniciativy, když pátrala po možnostech zlepšování. „Náš atletický svaz výživu nepodporoval, je to jen na jedincích, jestli do sebe vloží finance tímhle směrem,“ říká Hejnová.

Že jde o systémový problém a dlouhodobě podceňovanou oblast, potvrzuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

O důležitosti vhodného stravování sportovců se ve světě mluví už od 80. let minulého století. Nejde totiž jen o to, že díky odpovídajícímu jídelníčku dosahují lepších výkonů, ale také o nezbytnou regeneraci organismu po zátěži. Ta je zas podstatná jako prevence předcházení úrazů a pro správný vývoj dětského organismu. Odborníci tvrdí, že speciální jídelníček by zasluhovaly už děti, které mají tři jednotky sportování týdně (například dva tréninky a závody nebo tři tréninky).

Gabriela Koukalová pózuje se svou biografií Jiná.
Sportovec roku 2017: vítězka Gabriela Koukalová.

Jenže skutečnost je jiná. Průzkumy na toto téma sice neexistují, leccos však napovídají nejen zkušenosti rodičů, ale i známých sportovců. Krátce před Koukalovou podobné zážitky zveřejnila i moderní gymnastka, reprezentantka Monika Míčková. „Trenérky nám velmi často říkaly, že jsme tlusté, ale žádné rozumné rady nebo odborná pomoc nikdy nepřišla,“ řekla v rozhovoru pro přílohu Relax LN Míčková. Ona sama užívala projímadla, ví však o děvčatech z oddílu, která po jídle chodila záměrně zvracet. Pětinásobná mistryně nakonec skončila ve sportovním důchodu ve 24 letech s podlomeným zdravím a psychikou.

„Došlo k obrovskému nárůstu poznatků a řada trenérů raději doporučuje spolupráci s výživovými poradci. Vzniká tak prostor pro kondiční trenéry, kteří mají většinou dobré znalosti o výživě, ale rostou tím náklady na personální zajištění celé oblasti,“ uvedl na dotaz LN resortní náměstek Karel Kovář, do jehož gesce spadá sekce řízení sportu a mládeže. Ministerstvo podle jeho slov nyní monitoruje, jaký je stav zdravotního zabezpečení v oblasti reprezentace a talentované mládeže, a to včetně výživy. „Sportovní svazy, trenéři i kluby potřebují nastartovat systém pravidelného doškolování. To je zejména u dobrovolných trenérů, kterých je většina, problém. Úsilí zvyšovat poznatky pomocí online kurzů se nepotkala s vysokým zájmem. U středně velkých klubů je již vhodné, aby se alespoň jeden trenér na oblast zaměřil,“ dodal Kovář.

Klubům chybí finance

Kluby a tělovýchovné jednoty ale nemají finance ani na základní činnost, sportoviště jim téměř padají na hlavu. Peníze na běžný chod nemá podle nedávného průzkumu České unie sportu 73% z nich, 93% si nemůže dovolit zaplatit kvalifikované trenéry. „Když nemají peníze ani na provoz, těžko si mohou dovolit výživové poradce,“ uvedl šéf unie Miroslav Jansta.

Ani rada, aby děti soukromě spolupracovaly s výživovými poradci, nemusí pomoci. Trefit totiž specialistu, který svému oboru rozumí a neprošel jen rychlokurzem, na jehož základě si říká nutriční odborník, vůbec není snadné. „Hledání informací na internetu je úplný nesmysl, to je bludiště hloupostí. Doma mám asi šest knih o sportovní výživě, ale nakonec zjistíte, že jde většinou jen o dobře zabalenou propagaci nějakých výrobků,“ říká matka sportovkyně Evy.

Relevantním zdrojem by podle MŠMT měla být Ústřední tělovýchovná knihovna při Univerzitě Karlově, Fakultě tělesné výchovy a sportu, kde vycházejí specializované časopisy o výživě ve sportu. „Informací je spíše nadbytek a je složité si vybrat. Metodická oddělení sportovních svazů však mohou pro daný sport trenérům vybranou publikaci doporučit,“ uvádí náměstek Kovář.

Lépe jsou na tom ti nejlepší sportovci, kteří se sportem uživí a mohou si dovolit do poradců investovat. A pak také velké kluby, třeba hokejové nebo fotbalové. „V rámci podpory přípravy reprezentantů rezortních sportovních center se tato oblast rozšiřuje, olympionici pod hlavičkou projektu Top Team spolupracují s nejlepšími odborníky – většinou profesory na tuto oblast z lékařských fakult a vědeckých pracovišť. Fotbalové akademie mají svůj vlastní program,“ vypočítává náměstek ministra školství.

Týmové sporty podle něj řeší problém v rámci realizačních týmů, u individuálních sportovců se hledá efektivní model, aby informace i odborníci byli dostupní. „Každým rokem se situace zlepšuje, od roku 2019 předpokládáme zásadní navýšení podpory, pokud bude systém hotov,“ dodává Karel Kovář. O vzdělávání ve výživě podle respektovaného sportovního dietologa Ivana Macha nově projevily zájem atletické, golfové či florbalové kluby a také oddíly plavání, ovšem jen v kategoriích mládeže.

Chybují také rodiče

Ze špatného stravování sportovců však nelze vinit jen jejich mateřské kluby nebo jednotlivé trenéry. Nezřídka jsou to totiž rodiče, kteří své potomky odbývají polotovary a jsou pohodlní vařit z čerstvých základních surovin. Sportovní výživář Pavel Suchánek z poradny FitBee pro LN řekl, že někdy stačí jen málo. Není podle něj třeba sestavovat přesné jídelníčky, rodičům je spíše dobré vysvětlit základní principy výběru potravin a jejich načasování. A to by pro kluby zas nemusel být tak nepřekonatelný finanční problém. Pouze by musely jednorázově investovat do vlastní (třeba elektronické) publikace, která by popisovala nejdůležitější zásady pro příslušný sport a věkovou kategorii.

Eva Fryšarová, Kateřina Svobodová
  • 14Diskuse




Najdete na Lidovky.cz