Program festivalu je postaven na neokoukaných jménech, „nových tvářích“, které sice u nás nikdo nezná (protože konzervativní rádia hrají konzervativní muziku pro konzervativní posluchače, podobně noviny či časopisy nepíší o nikom, koho čtenáři neznají, jak byli všichni poučeni), ale teď by se to konečně mohlo změnit. Publikum má jedinečnou šanci tyhle kapely konečně objevit! Paráda. Zejména důležitá je podpora hlavního města. Protože Praze na kultuře záleží. Asi nejviditelněji už od začátku roku podporuje (kromě divadelní scény) klub Rock Café. Je fajn, že v deset můžou zavřít a jít domů, noční šichty jsou přece tak únavné. V tomto klubu shodou okolností taky hrávají kapely, které nikdo nezná. To nemůže být náhoda.
Dost ironie. Festival United Islands ve skutečnosti představí několik opravdu zajímavých jmen, namátkou třeba maďarskou formaci Quimby nebo Francouze noJazz. Rozhodně stojí za to vidět i domácí Bratry Orffovy, Ondřeje Pivce, Davida Dorůžku nebo Vladimira 518. A kromě toho, vstup je zadarmo.
Na prvního máje se konal v centru Prahy hudební festival, který byl taky zadarmo. Hlavní hvězdou byla kapela, kterou nikdo nezná, švédská punkrocková úderka, která nemá ambice stát se tak slavnou jako třeba The Hives, ačkoliv hudebně jsou na tom zhruba stejně dobře. S nimi tam hrálo ještě pár dalších českých kapel, byly tam mraky lidí. Akci nepodpořilo město, ani neměla žádného generálního, mediálního ani jiného partnera, který by jim nasypal nějakou tu zlatku nebo zajistil propagaci. I tak to bylo zdarma.
Vůbec všechny festivaly by mohly být zadarmo. To jedno pivo, co se tam pije, ta jedna značka cigaret, co se tam dá koupit, a všechny ty vtipné volnočasové atrakce s logem nějaké velké firmy tam vůbec nejsou jen tak. Na festivalové louce neplatí regulovaný nájem.
Podpora kultury, potažmo „nových tváří“ (konkrétně těch hudebních) už tady nějakou chvíli probíhá, jenom to holt není pod záštitou hlavního města. Čili není nutné na zbytečných tiskovkách vysvětlovat, jak je to najednou důležité. Jediný, kdo to pořád nechápe, stejně bohužel chyběl.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
