Bylo to impérium krásy. MUDr. Středa, který chtěl být novodobým Baťou, zakládal v první polovině 90. let jednu kosmetickou kliniku za druhou, chrlil krémy i přístroje na hubnutí i potlačování vrásek, v televizi měl vlastní pořad. Středův Institut lékařské regenerace a kosmetiky byl největší kosmetickou firmou ve střední Evropě a během několika let vytvořil síť poboček po celém světě, od Kanady po Nový Zéland. Pak se ale po Středovi slehla zem. V roce 1996 někdejšímu zanícenému expertovi na krásu z centra Prahy učarovala Asie a stal se příznivcem polygamie. Dnes má pětačtyřicetiletý lékař tři syny se třemi ženami – Češkou, Thajkou a Filipínkou. Ani s jednou už ale nežije. Na Filipínách si teď užívá společnosti tří jiných Asiatek. O Středově názoru na věci mezi mužem a ženou vypovídá placka na klopě jeho kabátce. Nese nápis: „Have a nice day. Fuck someone.“ Zajímavou součástí jeho outfitu je také košile posetá logy známých firem, jakož i hnědé sandály s šedými ponožkami.
* Co se vlastně stalo se salony Leoše Středy?
Koncem devadesátých let jsem firmu prodal, i když i později nesla mé jméno. Půl roku jsem žil v Keni, dva roky v Thajsku, další čtyři v Kambodži a teď žiju třetím rokem na Filipínách.
* Takže už nikde nemáte svou ambulanci?
Mám jen laboratoř, ve které vyrábím výživové formule bez cukrů a tuků pro diabetiky, jakési amarouny. A přednáším v Kambodži na Královské univerzitě v Phnom Penhu a na Karlově univerzitě v Praze.
* Jak vypadá váš všední den?
Vstávám v šest, kdy je klid a chladno. Na pár hodin jdu do laboratoře, potom se chodím koupat do bazénu, odpoledne zase pobývám v laboratoři. Večer skoro nikam nechodím. Na Filipínách je hodně barů, ale už mě to tak nebere. Jen když přijedou kamarádi, tak jdu s nima.
* Podnikání vám nechybí?
Naopak. Jsem šťastný, že jsem z toho dokázal včas vyskočit. Kamarádi podnikatelé, kteří přijedou na týden na Filipíny, i na tý dovolený jedou jako šrouby – musejí se potápět, užít si s nějakou holkou, všechno stihnout. To přece není život. Mě kdysi lidé poznávali na ulici, byl jsem slavný doktor Středa s přístupem do prezidentské kanceláře. A práce mě i bavila. Neměl jsem problém scházet se s obchodními partnery třeba o půlnoci. Pak jsem ale otevřel pobočku na thajském Phuketu a zjistil, že asijský způsob života mi je bližší než ten evropský.
* Čím si vás Asie získala?
Asijská mentalita je „mám – jsem spokojený, nemám – jsem taky spokojený a žiju“. V Asii prakticky neexistuje stres.
* Oslovil vás buddhismus?
Spíše podporuje mou protináboženskou teorii, že veškerá náboženství drží lidi ve strachu. Křesťanství nutí člověka, aby svých činů litoval. Všichni jsme hříšní, ale Bůh nám za určitých okolností odpustí. Ne každý však svých činů lituje, a pak se bojí, že se dostane do pekla. To ale buddhismus nedělá. Prostitutka se před tím, než vyjde na pódium, omluví Buddhovi a má to vyřešené. Omluví se, ale nelituje toho. A to se mi na buddhismu líbí.
* Asi se vás nemusím ptát, jestli se vám líbí asijské ženy...
Asijské ženy okouzlí v mnoha směrech a nemám na mysli jen sex. Nejsou tak emancipované jako ženy na Západě. Protože nejsou zvyklé na blahobyt, nejsou naučené rozhazovat peníze a jsou velmi pečovatelské. Jsou vychované k tomu, aby manželovi doma dělaly pohodu.
* Jsou submisivní?
Ani ne. Má filipínská žena mi v Čechách vytrhla nákup z ruky a řekla, že nakupování je starostí ženy a ona by se styděla, kdybych já nesl tašku s nákupem. Nejsou to ale služky. Evropan, který si jednou vezme Filipínku, se už do Evropy nevrátí.
* Jste nejznámějším obhájcem polygamie v Česku. Co mi řeknete o svých přítelkyních?
Je jim 22, 20 a 20 let a říkám jim opičky. Jedna je Khmérka a dvě jsou národnosti Khin, což je kmen z jižního Vietnamu.
* Jste na mladší ročníky?
Mladé dívky vyhovují asi každému chlapovi. A Asie tyto ročníky nabízí. Když v Evropě oslovím pětadvacetiletou dívku, tak mě pošle do háje. Asiatka je ale nadšená. Vy ženy zase máte výhodu v Keni. Padesátileté dámy tam jezdí za dvacetiletými černoušky. Měl jsem kliniku pro švýcarskou klientelu v Mombase, mé klientky jezdily za černoušky, a k tomu se nechaly ošetřovat.
* Se všemi dívkami jste sezdán?
Kdepak, to bych se dopustil trestného činu. Polygamie je všude kromě muslimských zemí trestná. V buddhistických zemích ale existují tři druhy sňatků. První je svatba před rodiči, pak je svatba před Buddhou a pak svatba před úřady. A spousta lidí tam není sezdaná před úřady, většina je sezdaná jen před Buddhou.
* Žijete spolu v jedné domácnosti?
Ano, ve dvoupokojovém bytě. Já mám malý kumbál za svou laboratoří, opičky mají dva pokoje. Dvě vždycky spí v jednom pokoji a třetí se mnou. Každý den se mnou spí jedna. To je zásada. Nesmím si je vybírat podle náhody, ale přesně podle abecedy – pro případ, že bych zapomněl, se kterou jsem byl noc předtím.
* Každý den s nimi provozujete sex?
Samozřejmě.
* Jak to zvládáte?
Polygamie neskutečně posiluje. Zrovna nedávno si kamarád stěžoval, že naposledy to měl v lednu. To u mě nehrozí. Ony jsou mladé, vyžadují to, a tím, že to dělám prakticky pořád, to je bez problémů.
* Pořád vás to baví?
Tím, jak mám tři partnerky, to je pokaždé jiné. Princip mnohoženství udržuje relativní věrnost vztahu. Když chlap žije s jednou ženou, zákonitě musí dojít k zevšednění vztahu, k proměně z erotické lásky na lásku přátelskou, s níž sex často mizí. To se mně nemůže stát.
*
Polygamie je tedy v Asii běžná?
Ne, v Asii je přirozený systém, který je náš – muži mají manželku a milenku.
* Neměly s tím tedy vaše přítelkyně problém?
No stálo mě to úsilí, naučit je to. Nejvíc mi pomohli mí ženatí kamarádi, kteří za mnou přijeli a užívali si s tamějšími dívkami. Říkal jsem jim, že žádný z nich, pokud není asexuální, není věrný své ženě.
* Jak probíhá navazování polygamního vztahu?
Zásadou je, že polygamní vztah nesmí navazovat na monogamní. Pokud začnete žít s jednou ženou a po čase k ní přidáte druhou, nebude to fungovat. Hned od začátku jich musíte mít několik.
* Nemyslíte si, že jsou s vámi kvůli penězům?
To si nemyslím, protože jim peníze nedávám.
* Ale určitě si s vámi žijí lépe, než by si žily bez vás...
To asi ano, ale co jiného jim mám nabídnout? Krásné tělo, když jsem tlustej? Ale můžu jim nabídnout jakési postavení. Samozřejmě že jsou rády, když se ve své vesnici mohou pochlubit tím, že mají za manžela doktora. A chápu, když se ohlídnou po mladém klukovi. Vím, že nemůžu být jejich sexuální idol.
* Vadilo by vám, kdyby měly ještě někoho jiného?
To by mi vadilo, protože by to narušilo rodinu.
* Vy si můžete užívat s několika ženami najednou, ale jim jiného nedovolíte?
Uznávám, že v tomto smyslu jsem egoista.
* Hádáte se někdy?
Hodně. Já jsem taková hádavá povaha. Někdy vyvolám hádku tím, že si něco vymyslím. Navenek ale náš vztah vypadá ideálně, protože se snažím reprezentovat. To byste koukala, jak kamarádi slintají, když mi ženy oblékají ponožky a nazouvají pantofle.
* Ony vám nazouvají pantofle?
To je ale komedie před kamarády. Když jsme sami, tak to nedělají.
* Jak spolu mluvíte?
Hlavně vietnamsky a khmersky. Jakmile někde začnete žít, tak není zásluha naučit se tamní jazyk.
* Všechny své přítelkyně milujete?
Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel. Vy taky máte ráda svou maminku i tatínka. Máte ráda dva lidi a nijak vám to nevadí. Je to o zvyku.
* Kolik polygamních vztahů máte za sebou?
Tento je druhý. Předtím jsem žil s Filipínkou, se kterou mám dnes syna, a s černoškou. To ale moc nefungovalo, holky se hádaly. Když jedna přes stěnu slyšela, jak si užívám s tou druhou, vznikaly třenice. Proto jsem si přibral třetí. Řekl jsem si, že když budou dvě, tak se spolu zabaví a nebudou mít čas přemýšlet o hloupostech. Ještě před tím jsem měl monogamní vztah s Thajkou, s níž mám také syna. O polygamii jsem se už tehdy pokoušel, ale nevyšlo to, protože jsem nezačal žít se dvěma ženami najednou.
* Zkoušel jste polygamii v Čechách?
V Čechách jsem zkoušel polyandrii. Má manželka měla milence. Kdo přišel dřív domů, ten s ní spal, kdo přišel později, spal se synem. Takže mi nikdo nemůže vytýkat, že jsem neřestný, když jsem to zažil i z druhé strany.
* Kde vaše děti žijí?
V Česku. O dvě mladší se stará ta filipínská maminka, která se vdala za Čecha. V její rodině je ona, její manžel a dvě děti – jedno je její a moje a druhé je moje a mé thajské exmanželky. Ona je strašně hodná.
* Sejdete se občas u jednoho stolu?
I to se povede.
* Pojďme ještě zpátky ke kosmetice. Jak jste se k ní vlastně dostal?
Coby diabetolog a obezitolog jsem se ve Výzkumném ústavu endokrinologickém věnoval redukčnímu režimu diabetiků. Ti za našeho dohledu dobře hubli a najednou se začali připojovat další zájemci, kteří také chtěli zhubnout.
* Jak jste začal podnikat?
Už před revolucí jsem věděl, že nechci dělat klasickou medicínu. VDikobrazu jsem pak narazil na článek o provozovateli soukromé cukrárny a napadlo mě, že by bylo fajn mít svou kliniku. Pamatuji si, jak jsem během sametové revoluce z domu v Ondříčkově ulici vynášel kýble se sutí a večer se chodil dívat, co se děje na Václaváku. Už tehdy jsem budoval své první studio.
* Tehdy ovšem u nás bylo povolání lékaře bráno jako poslání...
Já sám jsem zpočátku měl problémy brát si od lidí peníze. Třeba jsem půl hodiny epiloval a klientka mi za to měla dát tři stovky. Já, který do té doby pracoval za plat 1800 měsíčně, si to od ní nevzal, protože mi to bylo blbý.
* Přitom v dobách vaší největší slávy se o vás hovořilo jako o největším českém boháči. Někteří kritici vás označovali za nenasytu...
Česká společnost nedovolí člověku být úspěšný. Na žádného současného podnikatele se u nás nedíváme pozitivně. Vždycky je to s otazníky. Mě se snažil znemožnit Ústav lékařské kosmetiky. Nesnesli, že jim konkuruje nějaký osmadvacetiletý cucák. Když jsem žádal o vyjádření k nějakému přístroji nebo přípravku, vždycky mi to zamítli. Naštěstí jsem si to vyhádal jinde.
* Co vašemu úspěchu říkali rodiče?
Tatínek byl docentem na Karlově univerzitě, maminka odborná asistentka, a když jsem si institut otevřel, tatínek se naštval a řekl mi, že z vědeckého pracovníka se stal vedoucí holičství.
* Měl jste podnikatelský sen?
To byly velikášské představy – být jako Baťa.
* A vy jste skutečně za pouhých šest let vybudoval kosmetické impérium...
Měl jsem to štěstí, že jsem byl první. A nebyl jsem zkažený Ústavem lékařské kosmetiky, který fungoval na principu „nedáš, už tě neobjednám“. U nás, když si někdo řekl o spropitné, dostal na hodinu vyhazov, což mi natáhlo spoustu lidí. Největším pomocníkem mi ale byla Helenka Růžičková. Nějakou dobu ke mně chodila a zhubla asi 60 kilogramů. To se dostalo do médií... a před institutem se tvořily fronty, které musela usměrňovat policie. To byly doby mé největší slávy.
* Máte spočítáno, kolika ženám jste splnil sen o štíhlé postavě?
Jenom na Slovensku, kde lidé hubli přes televizní obrazovku, jich byly desetitisíce. Spousta lidí ale samozřejmě byla i nespokojená. Oni si mysleli, že když si koupí myostimulátor, tak do druhého dne zhubnou.
* Kritika, která vás nazývala podvodníkem a šarlatánem, vám nevadila?
To mě štvalo hodně. Ve druhé polovině 90. let se na trhu začaly objevovat zázračné pilulky na hubnutí, což byl evidentně podvod, a já s tím byl spojován. To byl další z důvodů, proč jsem s tím nakonec praštil.
* Měl jste pobočky na Kanárských ostrovech, ve Spojených arabských emirátech, Německu, Rusku, na Ukrajině, ve Španělsku, Sýrii, Thajsku, Keni, Libanonu. Jak jste to zvládal? Těžko jste je mohl vést všechny osobně...
Zpočátku právě ano, a proto to nefungovalo, jak bych si představoval. Měl jsem okolo tisíce zaměstnanců a většinu z nich jsem neznal. I proto jsem toho nakonec nechal.
* Na který ze svých preparátů jste nejvíc pyšný?
Asi na Středa Life, což byly vlákninové tablety na potlačení hladu. Tenkrát letěl Herbalife, který se prodával za 2500 korun. A mě tak štvali, že jsem vyrobil to samé za 105 korun. Ono se po nich nehublo, ale zaplnily žaludek tak, že po nich nebyl hlad.
* Myslíte si, že jste vymyslel nějaký skutečně zázračný preparát?
Kdepak, nic takového jsem nevymyslel.
* Myslíte si, že něco takového přijde?
Pořád něco přichází. Teď jsem svému synovi v Singapuru koupil mobil v hodinkách. Vejde se do něho patnáct filmů a má kameru. Před pár lety to měl James Bond a teď se s tím můj syn bude vytahovat před spolužáky. Já už asi s žádnou bombou nepřijdu. A ani nechci.
* Liší se postoj ke kráse v různých zemích, kde jste působil?
Tak třeba Asiatky si vybírají bělicí krémy, často ani logicky neuvažují a reklamě podléhají víc než lidé u nás. Ženy ale celkově vždycky chtějí, co nemají. Bělošky se opalují, černošky se zesvětlují. Tyto přípravky jsou ale založené na peelingovém efektu a pro Asiatky, pro které bílá pleť není přirozená, mají hodně vedlejších účinků. Ty holky jsou po nich strašně uhrovité. V Keni, kde také letí bílá pleť, se ženský dokonce omývají v roztoku chloru. Chtějí být krásné, a přitom vypadají jako oživlé mrtvoly. Ženy se dokážou i zničit. A trh jim v tom napomáhá. Dalším případem je celulitida, což je normální fyziologická věc, kterou vidíme už na Rubensových obrazech. Jenže ženám se vsugerovalo, že se jí mohou zbavit díky nějakým drahým přípravkům.
* V USA zase letí plastické operace genitálií...
Lidi snadno zblbnou. Muži si prodlužují přirození, ženy ho zpevňují. Plastičtí chirurgové vám doporučí cokoli. Přitom smysl má jen něco. Třeba operace očních víček z hlediska převisů, které mohou tlačit na oko. U některých žen je dobrý i totální facelift. Naopak nejsem příznivcem plastických operací prsou, a to z toho důvodu, že do těla vpravujete cizorodou látku, která je dotykově poznatelná. Má to tak smysl pro holku, která někde tancuje. Pro intimní život je to příšerný.
* Není tedy kosmetika obchodem s nadějemi, které se nikdy nenaplní?
Přesně tak. Podle norem na výrobu kosmetických přípravků z roku 1994 jsme pokusně vyrobili krém se třemi dostupnými látkami s cílem zjistit jeho cenu. Výrobní cena toho přípravku byla 65 haléřů.
* Přitom na trhu jsou krémy i za deset tisíc.
A za víc. Já například vyráběl regenerační krém s lysozymem, který v obchodní síti stál 135 korun. Obrátil se na mě kamarád s tím, že by chtěl prodávat kosmetiku, jestli bych mu nenamíchal nějaký nový krém. Nabídl jsem mu Regenerační Středův krém, který dal do jiné lahvičky, oparfémoval ho a prodával nejdříve za dva, pak za čtyři a nakonec za šest tisíc. A prodal jich mnohem víc než já v době, kdy jsem ho prodával po těch 135 korunách. Ženy jsou přesvědčeny, že drahé krémy musejí fungovat. Proč by jinak byly tak drahé?
* Já jsem také vyzkoušela spoustu kosmetických přípravků a teď používám Indulonu za 30 korun.
Ta je nejlepší. V kůži stejně máme takzvanou Schulzeho bariéru, která brání pronikání cizorodých látek. A protože všechny chemické složky jsou cizorodé látky, nic, co daný přípravek obsahuje, se do ní stejně nedostane. To přednáším na univerzitě. Posluchačky mě poslouchají s otevřenou pusou.
* Je ještě něco, po čem toužíte? Říká se, že člověka žene dopředu nespokojenost...
Já jsem spokojený. Spousta lidí mi říká, že se mám vrátit, já ale nechci. Spíš mám opačný problém. Mám peníze, ale nemám je kde utratit. Na Filipínách je život hrozně levný. Když se za mnou někdo přijede podívat, tak se diví, jak já žiju. I když jsem byl v Čechách známý milionář, bydlel jsem ve Vršovicích, v bytě čtvrté kategorie, a nenapadlo mě pořídit si něco lepšího. Mě to neláká. Dávno jsem poznal, že život je o něčem jiném.
* Proto jste se dal i na charitu?
Asi ano. V Etiopii jsem založil společnost na pomoc dětem s AIDS, které přišly o své rodiče. Když jejich rodiče zemřou na AIDS, jdou ty děti na vyšetření, a pokud jsou pozitivní, ztratí společenský kredit. Nevezmou je ani do školy. Já chtěl ale vytvořit organizaci, jejíž prostředky půjdou jedině a pouze na potřeby těchto dětí. A to se mi podařilo. Vybudoval jsem organizaci bez jediného zaměstnance. O ty děti se totiž starají jiní nakažení a jejich rodiny. Není to ale nic pozitivního. Ty děti do dvanácti let zemřou. Pomáháte, ale nemáte výsledky.
* Ony vědí, že zemřou?
Vědí, ale potlačují to. Říkají: „My nemáme AIDS, protože všichni, co ho měli, umřeli. My ale stále žijeme.“
* Uvažujete někdy o tom, že byste se vrátil do Evropy?
Natrvalo ne.
* Jste šťastný?
Jsem.
***
Tenkrát letěl Herbalife, který se prodával za 2500 korun. A mě tak štvali, že jsem vyrobil to samé za 105 korun. ”
Polygamie posiluje. Zrovna nedávno si kamarád stěžoval, že naposledy to měl v lednu. To u mě nehrozí. Mé ženy jsou mladé, vyžadují to, a tím, že to dělám prakticky pořád, to je bez problémů.
O autorovi| trzilova.janicka@seznam.cz
