Nový ředitel ÚSTR Jiří Pernes napsal dopis šéfovi jedné politické strany. V něm označil skutečnost, že si jeden novinář zcela ve shodě se zákony vyžádal k prostudování materiály a pak na jejich základě napsal článek, za snahu „narušit proklamované úsilí nového vedení Ústavu pro studium totalitních režimů profilovat tuto instituci jako nestranickou“.
Co se stalo proti předpisům? Nic! Je tu něco, za co by se ředitel ústavu měl nějakému předsedovi strany omlouvat? Problém zjevně není v pochybení ústavu, ale v tom, že podle dokumentů StB byl jeden ze štědrých sponzorů ČSSD a Jiřího Paroubka osobně agentem ekonomické kontrarozvědky ČSSR, a navíc se podílel na mezinárodním obchodě se zbraněmi tehdejšího „tábora míru“. Pan Pernes se servilně lísá k ČSSD, která patrně ve volbách zvítězí. Není to pěkný pohled, ale budiž.
Pro nás občany je důležitější, že ve svém dopise svobodu bádání označuje následovně: „Bohužel, vnitřní podmínky v něm (v ÚSTR -pozn. red.) jsou stále nastaveny tak, že tyto nepřípustné praktiky umožňují.“ Co můžeme od pana Pernese čekat? Kromě snahy po omezení svobody bádání též „pozitivní“ přístup k mocipánům. Zdá se, že VUML nebyla úplně k ničemu.
