Tehdy odplulo na více či méně chatrných bárkách a lodích směrem Florida na sto pětadvacet tisíc Kubánců. Režim je s opovržením nazýval „escoria“, což je výraz pro špínu, odpad a póvl, jejich zahraniční pomocníky, většinou příbuzné, kterým se podařilo odejít už dříve, „gusanos“, červi. Režim perfidně otevřel psychiatrické ústavy a věznice, jejichž chovance přímo vyháněl ze země, přesto převažovali většinou obyčejní lidé, kteří měli všeho po krk a snili o svobodnějším světě (jak to pak v USA dopadlo, je už jiná kapitola).
„Exodus z Mariel“, jak se událost nazývá, byl po celé měsíce (29. září Castro opět přístav zavřel) provázen hysterickou kampaní, mobilizací mas, různými těmi akty, jimiž diktatura disponuje, včetně těch, které jsou specialitou kubánskou. Mezi nimi se vyjímá dosud používaný „acto de repudio“: akt zapuzení, jakýsi veřejný lynč zavrženíhodného zrádce, kterého se účastní celá ulice, sousedé, známí, všichni správní Kubánci, kontrolovaní a organizovaní všudypřítomnou tajnou policií.
Události kolem Mariel tvoří historické jádro knihy českého novináře Jana Macha (nar. 1951) S úctou a láskou... Milagros. Mach v té době na Kubě pobýval, živil se tam jako turistický průvodce, neboť Kubu důvěrně zná, prožil tam dětství a kus mládí, jeho otec tam, jako mnozí jiní Češi v šedesátých letech, pracoval jako expert. Rodiče se pak rozvedli, matka si vzala Kubánce, ke kterému cítil silný citový vztah. Je tak vlastně člověkem dvou identit, české i kubánské, dvou mentalit a dvou temperamentů. To vše plyne zřetelně z jeho knihy, jež je čímsi jako vzpomínkovou rekonstrukcí autorova kubánského mládí, kterou píše člověk, který mezitím svou karibskou „vlast“ ztratil a bůhví, zda se s ní ve známé podobě ještě setká.
A tak zasažen touto melancholií spouští proud vzpomínek, chvílemi jaksi zcela asociativních, pak zase publicisticky ukázněných a vysvětlujících, chvíli čteme beletrii, v níž trochu přepíná své síly a tváří se, jako by psal jako některý z těch vášnivých kubánských tropickomagických realistů (José Lezama Lema, Reynaldo Arenas...), jímž ovšem není; nicméně jeho psaní má nespornou kvalitu a může se spolehnout na pevnost prožitku a intenzitu citu. Kubu má rád, vidí zoufalost poměrů, do kterých ji diktatura zavedla, přitom nezastírá, že existovaly důvody, které vedly k nastolení Castrova režimu. Je to cosi jako hassliebe, stesk i nechuť, ztracené mládí.
Spouštěčem vzpomínek mu byl novoroční pohled od oné Milagros, děvčete, které se mu ozvalo po dvaceti letech. S ní, patnáctiletou holkou, se seznámil právě během událostí z Mariel. A je to právě ona, která má za sebou čerstvé „acto de repudio“. Její otec se rozhodl odejít a ona proti němu zorganizovala lynč: přivedla své spolužáky před vlastní dům a ztropila ukázkovou scénu uvědomělosti. Důvody, které ji k tomu vedly, ale byly spíše osobní: žárlivost na otce, který ji a matku chce opustit, způsobí citový zmatek, ve kterém se to pubertálním puzením zmítané děvče není schopno vyznat. Čtenář upřímně řečeno také ne vždy. Starší, ale tehdy o třicet let mladší vypravěč se jí líbí, chce ho svést, čemuž vypravěč odolá, aspoň tedy v knize, kterou o tom píše. Vynahradí si to v jiných pasážích, které nasytil erotickým sentimentem po těch vilných, smyslných a rozdychtěných kubánských dorostenkách, jež povedou jeho ruce samy do svých horkých lůn... ehm.
Není to poprvé, co člověk čte o tom, jak je celá kubánská existence silně prostoupena sexualitou a genitální symbolikou, na jejímž vrcholu trůní „cojones“ (nebudeme překládat) nejvyššího vůdce, jenž je v románu a asi i na Kubě titulován čestným jménem Caballo, hřebec. Sexualita je ovšem rozporuplná: je asi posledním útočištěm svobody, která jinak byla Kubáncům odebrána, a zároveň je předmětem jaksi zvrhlé machistické fascinace, ve které je toho mnoho temného a mnoho přitažlivého. Tehdy, když vypravěč na Kubě žil, byly Fidelovy cojones ještě při plné síle a lid, aspoň ta část, která před nimi neprchala přes moře, kolem nich pochodovala ve vzorných, byť třeba sambou roztančených šicích.
Jan Mach chtěl ve svém intimně publicistickém memoáru tento rozměr kubánského „bytí“ umělecky zachytit. Chvílemi se přitom nadechoval ke kvalitě románu, .
Jan Mach: S úctou a láskou... Milagros
Nakladatelství Bazookapress, Praha, 2010. 119 stran
