„Jedno bylo jisté, kdo do té doby neznal jméno Baťa nebo o něm neslyšel, od té doby už se ho nikdy nezbavil,“ říká s úsměvem historik ze zlínské Univerzity Tomáše Bati Marek Tomaštík.
Zlínský podnikatel tehdy zaměstnával asi 2 600 lidí, jenže doba byla těžká. Po první světové válce klesal odbyt a firma byla nucena propouštět. Ještě v roce 1917 zaměstnávala 3 900 lidí, o dva roky později čelila stávce dělníků.
 |
Měnová reforma, za kterou stál první československý ministr financí Alois Rašín, postoupila ve 20. letech do fáze tzv. deflace, tedy skokového a razantního zvýšení hodnoty československé koruny. Pro podniky to znamenalo výrazné zvýšení úvěrů v bankách a několikanásobné zdražení jejich zboží prodávaného v zahraničí, které tak bylo prakticky neprodejné a zůstávalo ve skladech.
Přestože firma Baťa na podzim 1921 a na jaře 1922 své výrobky zlevnila, nestačilo to. Továrny po celé zemi propouštěly, některé krachovaly a rostla nezaměstnanost.
Dne 25. srpna 1922 se českoslovenští průmyslníci sjeli do Prahy. „Tomáš Baťa pochopil, že jediné řešení je zlevňovat výrobky co nejvíce to půjde. Velkou podporu ale od velkých zaměstnavatelů nezískal. Večer telefonoval Dominiku Čiperovi, aby připravil nějaké varianty, druhý den přijel do Zlína a rozhodli se snížit cenu obuvi o 50 procent,“ popsal Tomaštík.
Baťovi přitom nešlo jen o přilákání zákazníků. Ve svém prohlášení z 29. srpna napsal: „Nám nestačí udělati nyní něco, co by nám umožnilo práci v našem závodě. My musíme vykonati něco, aby i ostatní, jmenovitě exportní průmysl, mohl pracovati a aby nebyl porušen celý hospodářský život státu.“
V té době nevídané snížení ceny zboží mělo obrovskou odezvu. Boty totiž tehdy byly drahé: jeden pár stál asi 300 korun, dělník přitom bral 70 korun týdně.
Během prvního dne se prodalo 99 tisíc párů obuvi za 8,1 milionu korun. Podstatné bylo, že už několik let předtím Baťa po celé republice budoval vlastní prodejny. Před nimi se začaly po vyhlášení slevové akce tvořit fronty a lidé nakupovali najednou i více párů bot, protože se obávali, že výhodná akce brzy skončí.
Baťa zlevnil boty a snížil platy
„Zlevňovací akce je nevídaným překvapením. Baťa šokuje továrníky i finančníky. Šokuje národohospodáře a politiky. Příjemný šok je to pro zákazníky. V rozhodujícím okamžiku se zlínský švec jeví jako někdo mezi hazardérem a čarodějem. Manévr se zdaří a Baťa vyčaruje hospodářský zázrak. Stává se králem obuvi. V Československu už každý ví, kdo je to Baťa,“ napsal historik Zdeněk Pokluda v knize Baťa v kostce.
Zlínský obuvník ale samozřejmě neskončil jen u „drcení drahoty“. Současně snížil mzdy zaměstnanců o 40 procent a také snížil o polovinu cenu potravin a dalšího zboží v závodním konzumu. Během září se rychle vyprodávaly sklady a v říjnu už mohli dělníci znovu začít vyrábět.
„K tomu, aby ustál celé riskantní snížení cen, napomohlo i to, že kromě výrobních oborů podnikal také v zemědělství. V letech 1917–1918 zakoupil velkostatky v Lužkovicích a v Loučce u Valašského Meziříčí. Měl tedy už několik let vlastní produkci mléka, masa, obilí a mohl tak potraviny lacino prodávat svým zaměstnancům a tím kompenzovat snížené mzdy,“ vysvětlil Pokluda.
Tomáš Baťa tak brzy vyrovnal dluhy, dostal se do zisku a nebyl už závislý na bankách. Začal zase stavět nové tovární budovy, počet zaměstnanců továrny rostl, navyšovala se výroba a značka Baťa se stala světoznámou. Kdo ví, zda by se jí to podařilo nebýt onoho odvážného a revolučního kroku jejího šéfa.
