Když začala historička umění Tereza Bruthansová pátrat po hračkách Libuše Niklové, setkala se s plány výtvarníka Petra Nikla uspořádat tvorbě jeho maminky soubornou výstavu. Výsledkem je přehlídka „jemné plastové revoluce“ 200 dm3 dechu.
Objevování je někdy ve skutečnosti rozpomínání. „Tohle znám!“ bude se ozývat následující dva měsíce ve výstavních prostorách Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Na retrospektivní výstavě designu hraček Libuše Niklové (1934 – 1981) zažijí pamětníci přívaly déja vu, neboť tito gumoví panáčci a nafukovací zvířátka spolutvořili hmatový, čichový a vizuální svět dětství nejednoho z nás.
Ta výstava má tolik aktualizačních momentů, že okamžitě rozmetá představy každého, kdo by očekával pouze laskavé retro. Připomene i bitevní pole soudobého hračkářského průmyslu, kde po rozptýlení prachu z boje zůstaly jen šiky čínských plastových odlitků. Závod Fatra Napajedla, kde se vyráběli Niklové slavní nafukovací býčci a jejich sourozenci, měl ještě štěstí. Firma stále funguje a nafukovací hračky vyráběla donedávna. Po ostatních výrobcích českých hraček se obvykle slehla zem při nepodařených privatizacích či výše zmíněné konfrontaci s levnou cizinou.
Jak už to u užitého designu a populární kultury bývá, v době rozkvětu nikdo nepomyslel na uchovávání těchto výrobků a informací o nich pro budoucnost. Vypátrat tedy kompletní tvorbu Libuše Niklové byl pro kurátorku výstavy a autorku doprovodného katalogu Terezu Bruthansovou úkol, který označuje za „detektivní, až archeologický“. Jak se materiál scházel, začalo teprve vyvstávat celé dílo designérky a její skutečně světový rozměr co se týče kvantity i formy.
Dnes můžeme s odstupem docenit to, co bylo pro dětské ruce samozřejmostí – design vystavených hraček, který se ze složitějších tvarů z 50. let zjednodušil do úsporné zkratky tak typické pro ducha let šedesátých. Niklová jako by nasála to nejlepší z obrázků Jiřího Trnky a Josefa Čapka. Její hračky jsou sugestivně něžné, aniž by byly podbízivé. Cizí dech a lepidlo jako součást dětství Co nestihli Číňané, to dokončily hygienické předpisy. Výroba nafukovadel se před lety zastavila kvůli vysokému obsahu škodlivých ftalátů. Je pozoruhodné, že k oživení něčeho tak rychle mizejícího může stačit tak „málo“ jako jedna výstava. Expozice, která se do Prahy přesunula ze Zlína, kde rodina Niklova žila, byla prý pro Fatru Napajedla podnětem, aby se výrobou nafukovacích hraček opět začala zabývat. Tentokrát ovšem v kategorii upomínkových předmětů, protože i když ftaláty jsou ty tam, není snadné získat patřičná osvědčení.
Hračky Libuše Niklové jsou nakonec i klíčem k tvorbě současného výtvarníka a performera Petra Nikla, bývalého člena slavného seskupení Tvrdohlaví. Dokládá to nejen jeho úvodní slovo v katalogu, ale i doprovodná výstava Dialog s maminkou v Letohrádku Hvězda. Petr Nikl byl jako dítě prvním testovačem prototypů hraček. Vzpomíná na cizí dech, který při vyfukování výrobků cítil, i na lepidlo na plast jakožto povinnou součást dětství. Najít v jeho hravé tvorbě souvislost s maminčiným zaměstnáním je nasnadě.
Výstava ale odkrývá i další souvislosti. Nikl svým dílem již třicet let skutečně vede dialog s chybějící matkou. Expozice v letohrádku je dokonale vyrovnaná, jako by byla připravena jen pro tuto příležitost – a přesto dělí jednotlivé exponáty mezery celých desetiletí. Maminčiny portréty, dřevěné loutky či jemné „portréty hraček“ jsou éterické jako vzdušné sochy v nafukovacích zvířátkách. Využití maminčiných kreseb v nových kompozicích krom toho ukazuje i zřetelný zdroj Niklova kreslířského rukopisu.
Výstava hraček Libuše Niklové je zdařile komponována s využitím nafouklých krychlí a koulí, dodaných Fatrou Napajedla speciálně pro tuto výstavu. Krychle stojí na hraně díky tomu, že je tíží bílý granulát, z něhož se plastové fólie vyrábějí. Na těchto vzdušných vlnách se vznášejí hračky. Některé z nich překvapí i znalce, například repliky dopravních prostředků z verneovek vyrobené pro Expo v Montrealu, pro svou náročnost však téměř sériově nevyráběné. Niklova výstava Dialog s maminkou je komornější a oproti výrazné barevnosti starých hraček skoro monochromatická. Výstavy nejsou spojeny, člověk musí vykonat pouť od jedné ke druhé. Celý Letohrádek Hvězda plný hermetických významů působí v této dvojici projektů jako chráněné lůno, do kterého se výtvarník po půlstoletí dialogu na dálku konečně vrací.
***
200 dm3 dechu
Hračky Libuše Niklové Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1. 4. – 6. 6.
Petr Nikl: Dialog s maminkou Památník národního písemnictví – Letohrádek Hvězda, 31. 3. – 30. 5.
