Vyjednávání o cenách rudy vedl v roce 2008 Australan čínského původu Stern Hu, který byl teď v Šanghaji odsouzen za braní úplatků a krádež obchodního tajemství na deset let. Jeho čínští spolupracovníci vyfasovali za stejné zločiny tresty od sedmi do čtrnácti let vězení. Všichni také budou muset zaplatit vysoké pokuty. Obžalovaní se přiznali k braní úplatků od zástupců čínských oceláren. Popírají ovšem, že by ukradli nějaká obchodní tajemství.
Firma Rio Tinto označila chování svých zaměstnanců za „žalostné“ a prohlásila, že je propustí . Firma nechce, aby to poškodilo její „důležité vztahy s Čínou“. „Osobně je to pro mě velmi důležité,“ prohlásil šéf Rio Tinto Tom Albanese. Těžařské firmy se totiž nyní snaží s Čínou dohodnout na systému, který by jim zaručil slušný odběr a zároveň jim umožnil zvyšovat ceny.
Po desetiletí systém fungoval tak, že byly podle prvního velkého kontraktu v roce nastaveny ceny na celý následující rok. Před třemi lety se ale systém zhroutil a jednání se protáhla i do roku 2008. Teď Číňané nakupují železnou rudu za tržní ceny, vyšší, než byly původní.
Podle obžaloby za to mohou zaměstnanci Rio Tinto. Dvě ocelárny, Rizhao Steel a Laiwu, podplatily zástupce Ria Tinta, aby jim dodávali rudu na základě cen kalkulovaných na celý rok. Jenže to bylo v době, kdy úřady v Pekingu tlačily obě ocelárny k tomu, aby se staly součástí státní skupiny Shandong Steel. Tím chtěli Číňané získat lepší vyjednávací pozici. Jenže zástupci těchto dvou společností prý svojí snahou o separátní dohodu zmařili jednotný celočínský postup a způsobily Číně velké škody.
Pokud jde o obvinění z krádeže obchodního tajemství, podle soudu mělo jít o informace ze zasedání Čínské asociace oceli a železa, která vede nyní jednání se světovými firmami, jako je právě Rio Tinto. Jenže v Číně jsou často za obchodní tajemství považovány i normální makroekonomické údaje, data zveřejňovaná ve výročních zprávách firem či rozbory síly místní měny.
Na rozsudek si proto stěžoval australský ministr zahraničí Stephen Smith. Označil ho za „velmi tvrdý“ a prohlásil, že zůstaly „vážné nezodpovězené otázky“. Mimo jiné proto, že proces byl neveřejný. Australský konzul v Šanghaji byl sice u soudu přítomen, ale když se jednalo o obvinění týkající se obchodního tajemství, musel opustit jednací síň. Novináři mohli pozorovat jen vynesení rozsudku na televizních obrazovkách. Ani to ale není běžné, a tak šlo na čínské poměry o dosti otevřený proces.
