Jedu v metru a slyším, jak si dvě slečny středoškolského věku povídají o prázdninovém plánu. Jedna se vytahuje, že ji tatínek pošle na báječný pobyt plný alkoholu a slunce. Podle reakce té druhé to vypadá na sen každého středoškoláka. Mít tak to štěstí a odjet na Floridu - na předplacený tříměsíční pobyt, kde bych chodila do školy a na kurzy surfování. Realita ale...
Zapírat, zapírat Když jsem jela na pomaturitní prázdniny do USA, měla jsem sebou 250 dolarů a krosnu. Do letadla jsem nastoupila po pracovním pohovoru s agenturní letenkou. S výhledem na prázdniny strávené černou prací v hotelové kuchyni v Atlantic City.
Město plné kasin a kýčů mě vůbec neoslovilo. Telefonní karta, důležitá na přivolání odvozu, nefungovala a já byla ztracená kdesi v útrobách jednoho z místních hracích gigantů, kam ústil východ z autobusového nádraží.
Nakonec si pro mě z hotýlku přijeli. Přivedli mě do kuchyně a ptali se, jestli umím vařit. Samozřejmě jsem odpověděla: „Yes, of course.“ Odpovědět pravdivě nebylo možné. Bála jsem se, že mě prvním letadlem pošlou domů. Na pohovoru v Bratislavě jsem totiž majiteli hotelu převyprávěla názvy jídel, které jsem v angličtině znala z maturitní otázky jménem Food. To ale neznamenalo, že bych je uměla uvařit. Tou dobou jsem zvládala jen čaj a toust se sýrem a kečupem. Neumíš, nevadí Novozélanďanka Gayline, tamější šéfkuchařka, mi ihned po příjezdu vrazila do ruky sešit s americkými recepty - a bylo. Měla jsem práci v domě na pláži, kam jezdili na týdenní pobyty postižení lidé z celé Ameriky.
Nejenže jsem se musela naučit všechny recepty a myslet na to, kdy mám dát rozmrazit maso na oběd pro třicet hladových. Měla jsem na starosti i různé bezlepkové diety a podobné speciality. Po týdnu se Gayline vypařila kamsi na Havaj a najednou se devatenáctileté tele z Čech stalo šéfem kuchyně.
Tři týdny na to jsem se ze všech kuchařských stresů rozbrečela nad spálenou buchtou, práskla dveřmi a za dvě hodiny šla vyndat kila mletého masa z mrazáku na hamburgery. Našla jsem v sobě jistou ženskou část s odporným názvem hospodyně. Tři měsíce na pláži byly skvělé! Vydělala jsem peníze, zlepšila jazykovou znalost, poznala nové lidi. A dokonce se naučila vařit.
O autorovi| Barbora Sedláčková, redaktorka LN
