„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapované, měly být umisťované do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Není to žádný rasismus ani preference etnické skupiny, ale děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě,“ řekl Zeman. „Z hlediska duševní pohody je daleko lepší, když budou existovat praktické třídy. Vůbec se mi inkluze nelíbí a jsem proti ní,“ pokračoval podle iDnes.cz prezident.
VÍCE K TÉMATU: |
Server Lidovky.cz oslovil odborníky na vzdělávání s dotazem, jak hodnotí prezidentův výrok.
Marcel Chládek (ČSSD), ministr školství
„Pokud je na to škola připravena a má na to veškeré potřebné vybavení a personál, tak je pro dítě vždycky lepší, když je v hlavním vzdělávacím proudu,“ uvedl Chládek. Musí podle něho být zachovány speciální a praktické (dříve zvláštní) školy, a to pro těžké případy. „Ale neznamená to, že nějaké dítě třeba na vozíčku, že by muselo být ve škole pro vozíčkáře,“ dodal ministr s tím, že bude chtít s prezidentem na toto téma hovořit. Uvedl, že výrok ho překvapil, protože podle něho nezapadá do kontextu prezidentových dřívějších vyjádření.
Petr Fiala, bývalý ministr školství
Nevím, proč to říká, ale ten výrok je nešťastný, jako hlava státu by si měl uvědomit, že by v některých věcech měl být zdrženlivý, tento výrok je naprosto nesprávný. Nejsem stoupenec stoprocentní inkluze, je to nesmysl, stejně jako je ale nesmysl stoprocentní segregace. Handicapy, které děti mají jsou rozdílné, u některých je výhodné, aby se vzdělávaly v rámci speciálního školství, které je v ČR na velice dobré úrovni, ale u řady dětí není důvod, aby se vzdělávaly v hlavním vzdělávacím proudu.
Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání
„Je neuvěřitelné, že v současné době může někdo vyjadřovat tak zastaralý a naprosto protichůdný názor tomu, co ukazují moderní vzdělávací systémy. Výrok pana prezidenta považuji za skandální, opět jím rozděluje společnost na místo toho, aby ji stmeloval a přispíval k soudržnosti a sociální citlivosti.“
Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR
„Moderní, slušný stát by měl vytvářet co nejlepší podmínky pro začleňování zdravotně postižených dětí do hlavního vzdělávacího proudu a stejně tak pro integraci všech handicapovaných lidí do života celé společnosti. Děti by měly vyrůstat co nejvíce společně, je to pro ně důležitá sociální zkušenost, učí je to pomáhat svým vrstevníkům a chápat, že je normální, pokud jsou lidé například ze zdravotních důvodů odlišní a společnost celkově různorodá. V tom všem má ještě naše země velké dluhy, které se teď zejména ve školství snažíme postupně odstranit.“
Jan Michalík z Ústavu speciálněpedagogických studií Univerzity Palackého v Olomouci
„Takový výrok je neštěstí a svědčí o naprosté prezidentově neznalosti, možná i o nějakém mechanickém přenášení stereotypů z dřívějška. Prezident nemůže míchat obecně politická témata do záležitostí, které jsou mimo jeho kompetenci. Je to smůla, protože prezident republiky je jakýsi symbol a jeho vyjádření jsou komentována. Proto se k této záležitosti neměl raději vůbec vyjadřovat.“
Jiří Zlatuška (ANO), předseda sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
„Prezident Zeman se snaží propagovat koncepci apartheidu pro handicapované. Nejde o to, že prezident v této věci nemá žádnou pravomoc, ani iniciativu. Dosti skandální je, že neguje převládající trend, který je zaměřen na rozvoj dětí, který je ku prospěchu dětí i společnosti a činil tak způsobem, který nesvědčí o jeho orientaci v problému.“
Tomáš Feřtek, vzdělávací společnost Eduin
„Je to prezident, což znamená, že je potřeba na jeho výrok reagovat. Ale je to úplný nesmysl. Značí to akorát, že prezident o inkluzi nic neví. Jedinou relevancí je, že jde o vysokého politika, jinak se to zcela míjí s realitou. Důvodů, proč mají děti chodit do jedné budovy, jsou úplně jasné - má to význam pro obě skupiny. Navíc všechna dostupná data za posledních dvacet let vývoje vzdělávacích systémů ve světě říkají, že ty systémy, které propagují inkluzi v tom nejširším slova smyslu, jednoznačně dosahují největšího úspěchu. Jestli se to panu prezidentovi nelíbí, tak je to jeho problém, ale s věcnou stránkou věci to nemá nic společného. Je zcela jednoznačné, že inkluze je prospěšná věc. Problém je v tom, jak udělat, aby příliš nezkomplikovala život učitelům. Ono to samozřejmě není jednoduché, ale směr je jasný.“
Anketa
Mají se děti s handicapem začleňovat do kolektivu mezi zdravé děti?
Jiří Mihola, poslanec KDU-ČSL, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
"Vycházím z té krátké prezidentovy poznámky. Nesouhlasím s tím, myslím, že je neuvážené se takto vyjádřit. Ve složitých problematikách se opírám o názory odborníků, pokud jím sám nejsem. Kolegové z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity se inkluzí a speciální pedagogikou zabývají a velmi ji podporují. Zdůrazňují její význam. Ale je to složitější a záleží také na zvážení jednotlivých případu. Jinak inkluzi samozřejmě schvaluji. Je to trend v pedagogice a říkají mu ano i v zahraničí.“
Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv
Zemanův názor je podle Šabatové nejen nepřijatelný a politováníhodný, ale navíc odporuje Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, která deklaruje právo dítěte na inkluzivní vzdělávání. Země, které delší dobu praktikují inkluzivní vzdělávání, tedy začleňují různé minority do běžných škol, mají ty nejlepší výsledky, uvedla. „Je to pro ty děti obohacující, je to humánní, děti by měly vyrůstat společně, školy by se měly formou různých podpůrných opatření, pomůcek, asistentů snažit integrovat pokud možno všechny děti,“ dodala ombudsmanka.
František Vácha, poslanec TOP 09, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
"Ve světle výroku pana prezidenta bychom pro něj asi měli vytvořit nějakou oddělenou instituci, kam bychom ho mohli separovat od společnosti. Domnívám se však, že to není prezidentský úřad.“
Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením
„Prezident republiky by měl vysvětlit svoje slova a Národní rada osob se zdravotním postižením ČR by přivítala společnou schůzku s panem prezidentem, abychom mu mohli osvětlit, co znamená integrace osob se zdravotním postižením, a to nejen ve vzdělávání, ale i v dalších oblastech života,“ uvádí se v tiskovém prohlášení rady.
Michaela Marksová Tominová, ministryně práce a sociálních věcí
„Nesouhlasím. Osobně jsem přesvědčena, že stejná úroveň vzdělávání musí být dostupná všem bez rozdílu. České školství je v rámci zemí OECD dlouhodobě mezi nejhoršími ve schopnosti pomoci dětem dosáhnout vyššího vzdělání, než mají jejich rodiče, a tedy dosáhnout na uplatnění v pracovním životě. Je prokázáno, že právě začleňování dětí s jakýmkoli znevýhodněním-ať už zdravotním nebo sociálním-zvyšuje jejich šance. A to nemluvím o obrovských přínosech pro děti zdravé.“