Miloslava Vlka tak čeká nezbytné stěhování. Během pár dní opustí Arcibiskupský palác na pražském Hradčanském náměstí a nový azyl nalezne v jednom z kanovnických domů v sousedství. „Je samozřejmé, že se v nejbližších dnech odstěhuji z arcibiskupství. Je to tak lidsky správné,“ napsal Vlk na svém webu Kardinal.cz. Nejtěžší bude přestěhovat knihovnu. Ta Vlkova má totiž stovky svazků, včetně detektivek.
Po odchodu z úřadu nechce Vlk knihy jen číst, ale i psát. „Mohu třeba sepisovat paměti,“ řekl před časem. „Chtěl bych popsat i vývoj politických a společenských vztahů během posledních dvaceti let,“ popisuje své plány Vlk. Kromě toho hodlá odstupující hlava české římskokatolické církve i více sportovat. Rád má například běžecké lyžování. Ani po složení funkce se Vlk pravděpodobně nevyhne nejrůznějším oficialitám. „Bude v pozici emeritního arcibiskupa, což znamená, že bude příležitostně pověřován nějakými biskupskými úkony,“ řekl teolog Ivan Štampach.
Miloslav Vlk už dopředu prohlásil, že rozhodně nechce a nebude nijak komentovat výběr svého nástupce. Tomu přeje nejen „lásku a důvěru kněží i laiků“ či souznění s Vatikánem, ale také „dobrý a úspěšný vztah se všemi společenskými a politickými silami“. Tedy schopnost komunikovat s politiky, které se Vlkovi během letitých sporů s představiteli státu o komunisty ukradený církevní majetek či Svatovítský chrám citelně nedostávalo. „De facto jsem na rovině církevně-politické nedosáhl vlastně téměř nic,“ bilancoval Vlk loni v září. Podotkl ovšem, že za všemi neúspěchy stojí především neochota politiků.
Naopak k nejvýraznějším úspěchům končícího arcibiskupa patří práce církevní charity. Vlk se také výrazně zasloužil o ekumenickou spolupráci českých křesťanských církví. Přispěl tak k tomu, že Jan Pavel II. v roce 1999 vyjádřil lítost nad smrtí Jana Husa a přiznal mu místo mezi reformátory církve.
