* LN Někdo by mohl mít pocit, že ze slovenštiny může překládat každý Čech. Jak obtížné to je?
Protože se pokouším překládat i z jiných jazyků, češtině ne tak blízkých, mohu zodpovědně prohlásit, že to lehčí je. Především v tempu, kterým jste schopen přijímat výchozí text a rozumět mu, ve schopnosti pojmout jej ve větších celcích. Na druhé straně více trpí překladatelova pozornost, či spíše citlivost k ošidnostem, nepravidelnostem, významovým odchylkám. Pak se vám docela dobře může stát, že ze stanice (televizní) uděláte stanici (tramvajovou).
* LN Knihu jste překládal s dcerami. Jak taková práce probíhá?
Co jsem zanedbal v otcovské výchově, doháním spoluprací nad texty krásné spisby. Dcery studují nefilologické obory a jistou míru citlivosti k uměleckému slovu bych v nich rád vypěstoval. A koneckonců je to napadlo před lety samotné, když se ještě co puberťačky rozhodly přeložit Taragelovy Rozprávky pre neposlušné deti. Trápily se s neznámými a zrádnými slovíčky a já jim pomáhal, dnes už jsou docela samostatné, ale právo posledního slova si vyhrazuji pořád, koneckonců, jednou jsem jejich otec.
* LNV knihách Pavla Vilikovského se stále vrací téma pornografie. Proč tomu tak podle vás je?
Pro Vilikovského je to mezní situace - emocionálně, eticky, esteticky, komunikačně. Problémem pornografie je, že se dívá příliš zblízka, a to je právě moment, myslím si, který autora zajímá - co to vlastně vidíme, když se zblízka díváme, co se to děje s objektem našeho pozorování, ale hlavně, co se to děje s pozorovatelem.
