Slovo roku 2020: čtenáři serveru Lidovky.cz vybrali lockdown, redakce LN zvolila covid-19 |
Lidovky.cz: Covid nezpochybnitelně změnil svět. Povedlo se mu už změnit i češtinu?
Nejprve k samotnému covidu. Plný název je covid-19, což je jazykovědně zajímavé. Myslím, že je to totiž poprvé, kdy v češtině jméno nemoci obsahuje i číslovku. To je prvenství, které tomuto viru zůstane natrvalo. Co se českého jazyka týče, nemyslím, že došlo k nějakým zásadním změnám. Určitě se ale změnila frekvence užívání některých slov. Znali jsme slova jako epidemie a pandemie, jejich frekvence ale výrazně stoupla.
Když pominu cizí slova, z odborného jazyka statistiků například do běžného jazyka proniklo slovo smrtnost, které se před covidem téměř nepoužívalo. A když už, nikdo by si nelámal hlavu nad rozdílem mezi úmrtností a smrtností. Letos jsme se ale poučili, že mají jiné významy. To vše ale odpovídá změně společenské situace, o níž mluvíme právě naším jazykem. Že by nám ale vir rozboural slovní pořádek nebo pravidla pro psaní i/y, to se nestalo.
  |
Lidovky.cz: Existuje v historii paralela, kdy si společnost osvojila takový rozsah nových výrazů?
Myslím, že jich existuje více. A jde o nedávnou historii. Vezměme si jen, jak výrazně se proměnil slovník po roce 1989. Radikálně se změnila společenská situace – a jazyk ji přirozeně následoval. Došlo k velmi rychlým změnám, které byly mnohem rozsáhlejší, než jaké způsobila „jen“ jedna taková pandemie. Stejně tak se dá hovořit o změnách v jazyce po roce 1918. Zkrátka posun v jazyce je často vázán i na velké společenské změny.
Lidovky.cz: Už jste zmínil průnik odborných výrazů do běžné mluvy. Myslíte ale, že průměrný člověk při jejich používání myslí totéž, co odborník?
Samozřejmě nevidím deseti milionům mluvčích češtiny do hlavy. V zásadě si ale myslím, že ano. Alespoň v mé sociální bublině se mi to jak jeví. I v mediální sféře se ty výrazy dle mého názoru používají správně.
Nárůst neúspěšnosti u maturitních testů z českého jazyka má podle češtinářky více důvodů. Na vině je i dálková výuka |
Lidovky.cz: Nemohou lidé, nově vybavení odborným slovníkem, tíhnout k „samodiagnostice“ v pohodlí domova?
Něco takového sice může škodit, ale určitě ne v jazyce. Vypadá to, že lidé mají větší obavy z návštěvy lékaře, a je tudíž možné, že to bude mít i takový negativní zdravotní důsledek. V jazyce se to neprojeví. A dokonce se odvažuji předpovědět, že až bude pandemie za námi, i jazyk se vrátí do normálu. Termíny jako smrtnost, covid či epidemie ustoupí. Už to nebude ve společnosti živé a nebude se o tom mluvit. Z covidu-19 se stane vzpomínka, něco, jako je španělská chřipka.
Lidovky.cz: Vážně nám v českém jazyce po covidu nic nezůstane?
Opravdu si myslím, že ne. Měli bychom se spíš ptát, co nám v životě vydrží i po pandemii. To pak zůstane i v jazyce. Například může pandemie odstartovat více výuky nebo práce z domova. Vše, co je s tím spojeno jazykově, bude tedy frekventovanější. Třeba home office. K tomu by došlo stejně, ale pandemie to mocně postrčila dopředu. Je to ale dotaz spíše na sociology, ti by zvládli lépe odhadnout, co nám tu covid zanechá. A já bych vám potom řekl, která slova si lidé nejspíše osvojí.
Lidovky.cz: Máte z epidemie nějaký svůj oblíbený výraz, jehož používání s pobavením pozorujete?
Jako jazykovědce mě pobavil třeba výraz protestovat. Až do letoška když někdo protestoval, něco se mu nelíbilo. Teď to začalo znamenat něco úplně jiného, tedy provést testy na určité skupině lidí. Ačkoliv pokud bychom šli do úplných lingvistických hlubin, až někam do období starého Říma, kde slovo test vzniklo, nalezneme společné základy obou výrazů. Je to svým způsobem návrat k hodně starým kořenům. Velmi mě to zaujalo, že u stejného pořadí písmen či řetězce zvuků najednou přistoupil úplně nový význam. Navíc ani není špatně! Když už tu máme promořit, pročíst či prochodit, i protestovat dává smysl.
Lidovky.cz: Tu covidovou paletu slov nám od jara na tiskových konferencích prezentovali různí vědci, politici a další osobnosti. Jak jejich vliv hodnotíte?
U některých z nich to bylo zřejmé. Třeba „vojácký“ přístup Romana Prymuly, který tam razil například jeden velice povedený výraz, když mluvil o tom, že je potřeba nějaké lidi vystravovat. Díky své profesní deviaci jsem se tím docela zabavil a zjistil jsem, že je to jednak slovník proviantních důstojníků, ale že se to používá také ve školních jídelnách a družinách. Tam se lze setkat s poznámkou, že třeba zítra je nutné vystravovat dvě stě žáků.
Na webových stránkách jedné školní družiny jsem zase našel poznámku k výletu, že po návštěvě hradu už nelze jít do muzea, protože by se účastníci výletu nestihli vystravovat před odjezdem vlaku. Sice jsme se u toho výrazu pochechtávali, ale je to reálné slovo, byť ho až na ten úzký okruh lidí nikdo vážně nepoužívá.
Co je slovo roku 2020? Oxfordský slovník letos neurčil pouze jedno, jazyk se bezprecedentně vyvíjel |
Lidovky.cz: Neměl jste díky takovému slovníku, jaký občas vytáhl třeba Roman Prymula pocit, že jste se vrátil v čase?
Sice to není můj typ výraziva, ale ten pocit jsem neměl. To je ale jen můj subjektivní dojem. Samozřejmě když mluvil pan Prymula o „prověřených partnerech“, tak pro mou generaci to tu pachuť minulých časů, kdy se prověřovalo horem dolem, mělo.
Lidovky.cz: Některé výrazy jsme během epidemie převzali i ze statistické angličtiny. Co říkáte třeba na clustery? Nemáme tu hezčí českou alternativu?
Asi bychom museli říkat skupiny či shluky. V případě slova cluster jde ale spíš o to, že má svůj specifický odborný význam. V lingvistice se statistika používá také, takže zrovna pro mě to slovo nebylo nové. Znám ho z jiných kontextů. Je to tedy podobné jako se smrtností – odborníci to slovo znali už dlouho, teď se ale rozšířilo mezi lid obecný.
Lidovky.cz: Žně měla v jazyce letos i lidová tvořivost. Utkvěl vám nějaký novotvar v paměti?
Slovní hravost je obrovská, stačí se podívat na internet. Takhle z hlavy mě napadá, že s nuceným pobytem dětí doma jsem narazil na termín haranténa. Je toho ale spousta. Zajímavé mi přišlo třeba slovo covidiot. Má totiž různé významy – podle toho, jakou pozici vůči epidemii člověk zastává. Pro někoho, kdo důsledně hygienická opatření dodržuje, je covidiot ten, kdo nenosí roušku a protestuje proti ní. Pro ty jsou ale covidioti ti, kteří roušku naopak nosí. Dle názoru mluvčího má tedy úplně protichůdné významy.
Lidovky.cz: V návaznosti na haranténu se mezi dětmi objevil kvůli distanční výuce výraz gučebna vzniklý spojením slov učebna a Google. Nemůže mít ta současná situace právě na malé děti výraznější vliv?
V tomto případě jde hodně o věk dítěte, v němž se ještě řečové schopnosti rozvíjejí, což bych odhadl na první či druhou třídu. Tam bych odhadl, že alespoň na nějakou dobu může výuka přes internet třeba bohatství jazyka dětí ovlivnit. Nemají totiž potřebný sociální kontakt, a nepoužívají tak tolik slov. Na druhou stranu si myslím, že pokud situace nepotrvá ještě dlouhé roky, snadno to doženou. U starších dětí už to takový dopad mít nebude.
