Když jsem se minulý týden přišla zeptat do Gymnázia Na Zatlance, jak se tu konkrétně projevuje školská reforma, zaváděná nově v prvních ročnících, češtinářka Markéta Pelcová se mi ochotně věnovala a vysvětlila, co jsem potřebovala vědět.
Pak mě ale trochu zaskočila. Když jsem si začala balit věci, že už vím, co potřebuju, požádala mne, jestli bych nemohla stručně shrnout, co si z jejího výkladu odnáším. Abych ho náhodou nezkreslila. Chvíli jsem uvažovala, kudy do toho a jestli se mi podaří v té zkoušce uspět, ale nakonec jsem ji přemluvila, aby mi dovolila absolvovat namísto ústního testu test písemný. Souhlasila, a tak jsem jí článek ještě před uveřejněním poslala. Pak už jsem jen čekala na známku. Zaplať Pánbůh, nebyla to nedostatečná.
Hlavní didaktičku matematiky z Výzkumného ústavu pedagogického jsem se naopak pokoušela zkoušet já. Chtěla jsem vědět, jestli se reforma nějak projevuje i na výuce tohoto předmětu. Napřed mne odkázala na tiskovou mluvčí, pak jejím prostřednictvím napsala, že to záleží na samotných učitelích, jestli využijí možností, které jim nabízejí školní vzdělávací programy. Příkladem prý může být spojení matematiky a společenských věd pro zvyšování finanční gramotnosti žáků.
Z toho jsem ale popravdě řečeno moc nepochopila. Přesněji řečeno, pochopila jsem, že chápat matematiky může být pro někoho stejně náročné jako chápat samotnou matematiku. Ve Francii chtějí některé školy žáky odměňovat za to, že docházejí na vyučování a neulejvají se. Zajímavé. V Holandsku, slyšela jsem z důvěryhodného zdroje, praktikují opačný systém. Pokud žák nepřijde několik dní do školy například proto, že ho rodiče vezmou na týden lyžovat mimo prázdniny anebo na mimosezonní dovolenou k moři (to je oblíbené i u nás), musí zaplatit cosi jako pokutu. Taky řešení.
