Nejdříve se mi spustila silná rýma, což byl důsledek nepříjemného deštivého počasí. Nachlazení se dlouho nelepšilo a nakonec jsem skončil u antibiotik.
Podobné trable vás souží každý rok. Copak neexistuje recept, jak věčným nemocem předejít?
Nemoci k životu i ke sportu patří. Když se ale setkáte se silnou virózou, tak vám žádná opatření stejně nepomůžou. Snažím se otužovat, jsem pod pravidelným lékařským dohledem a příští půlrok nehodlám moc chodit mezi lidi. Na kino bude čas zase až v létě.
LN Jak vaše otužování v praxi vypadá? Každé ráno se sprchuju studenou vodou. V triku s krátkým rukávem ale do mrazu nevyrážím a na Silvestra ve Vltavě taky neplavu. Takže ušetříme za teplou vodu, pořád se zdražujou ty energie (směje se).
Váš trenér Miroslav Petrásek nedávno prohlásil, že jste dokonce zvažoval konec kariéry. Skutečně jste to myslel vážně?
V loňské sezoně jsem hlavně kvůli mistrovství světa v Liberci cítil velký tlak. Navíc mě soužily vleklé zdravotní problémy, a když jsem tři týdny před Libercem musel začít polykat antibiotika, cítil jsem bezmoc. Tehdy mě napadlo, jestli by nebylo lepší skončit. Letos si ale občas podobně povzdechnu po některých těžkých trénincích. To je u mě celkem obvyklé...
Jak moc se těšíte na první sníh? Říká se, že lyžařům se zpravidla na soustředění na sever před Světovým pohárem příliš nechce.
I proto, že jsem chyběl na posledním soustředění na ledovci, se do švédské Bruksvallarny, kam míříme, hodně těším. Dokonce jsem si počítal, kolikrát ještě budu muset v těch plískanicích tady trénovat. Už ve čtvrtek bych měl podle plánu lyžovat přes čtyři hodiny.
Už začínáte spřádat plány pro vaši možná poslední olympiádu ve Vancouveru?
Ještě loni jsem říkal, že v roce 2011 pravděpodobně skončím, ale teď už si tím jistý nejsem. Lyžování mě totiž pořád strašně baví. Řekněme proto, že Vancouver je pravděpodobně moje poslední olympiáda. Teď mám v hlavě spíše Tour de Ski, která začne koncem roku. To by měl být můj první vrchol sezony. Neříkejte, že vás nikdy nenapadne, že by se slušelo ke stříbru z olympiády v Turíně cosi přidat.
Teď mě napadlo jedno srovnání s Katkou Neumannovou. Tu svoji jedinou zlatou olympijskou medaili ujela ve svém posledním závodě v životě na olympiádě. A tak si říkám, že by nebylo úplně špatné ji v tomhle napodobit. Posledním závodem ve Vancouveru je klasická padesátka, což je můj styl, a hromadné starty mně taky nevadí. Něco už jsem v životě na běžkách snad ukázal a dokázal, ale docela rád bych si aspoň jednou sáhl na medaili, která je ještě lepší než ta stříbrná...
