Předpisy nutí investory stavět zábrany proti hluku i u domů, jejichž obyvatelé proti tomu protestují.
PRAHA Luboš Brzák ze středočeských Úval žije téměř v drážním domku. Nejfrekventovanější českou trať z Prahy do Pardubic má hned za plotem, zhruba pět metrů od svého domu. Když okolo projíždí vlak, je lepší se odmlčet. Člověk, se kterým mluvíte, stejně nic neslyší. Brzákovi jsou ale na hluk od trati zvyklí, žijí tu desítky let.
A právě okolo tohoto hlučného sousedství se točí spor, který už několik let zdržuje dostavbu klíčového železničního koridoru.
Na jedné straně je Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC), která hodlá trať rekonstruovat. Té zákon velí jakýmkoli způsobem snížit hluk ve všech domech u trati, kde jsou překračovány hlukové limity. V úvalském případě by to znamenalo, že by před domem Brzákových vyrostla pět metrů vysoká protihluková stěna, která by se táhla několik set metrů.
„Zazděni za živa“ S tím se Luboš Brzák a zhruba třicítka lidí ze sousedství, kteří podepsali petici, nechtějí smířit. „Byli bychom tu doslova zazděni za živa. Z jedné strany třicet metrů vysoké stromy, z druhé strany dům sousedů a poslední volný prostor by nám sebrala ta stěna,“ říká Luboš Brzák.
Spor o úvalské protihlukové stěny trvá už více než šest let a stále se neblíží žádné rozuzlení. Územní řízení bylo zahájeno už třikrát a vždy skončilo odvoláním.
Ani jedna strana nechce slevit. Brzák navrhuje, aby se stěna na jeho straně trati razantně snížila a na druhém břehu kolejiště vyrostl malý zemní val.
SŽDC s tím nesouhlasí. Val se prý na místo nevejde, stěny jsou jedinou možností, jak na místě snížit hluk. „V případě nemovitosti pana Brzáka je technicky nemožné dodržet snížení hlukové zátěže jiným způsobem než protihlukovou stěnou,“ říká mluvčí SŽDC Pavel Halla.
Ten v zásadě krčí rameny a ukazuje ke špatnému zákonu o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací z dílny ministerstva zdravotnictví. Ten totiž podle Hally nepřipouští žádnou výjimku. Nezná zkrátka možnost, že by se někde stěna nepostavila. Podle Hally je navíc problém v tom, že do domu Brzákových se po čase může nastěhovat někdo jiný, komu by naopak mohly stěny scházet.
O zákonu se bude diskutovat Správa železnic tak stojí o to, aby byl dotyčný zákon změněn. „Zákon by měl připouštět výjimku, že někdo zeď v daném úseku nechce. Dále by měl rozlišovat mezi domy, které jsou v ochranném pásmu dráhy dlouhá léta a novostavby, které tu rostou až nyní. Za peníze, které nyní musíme vynakládat na stěny, bychom prostě mnohem radši stavěli koleje,“ nastiňuje možné úpravy legislativy mluvčí železničního správce.
Jedinou možností, jak by mohla SŽDC do zákona zasáhnout, je přes ministerstvo dopravy. To by muselo vyvolat meziresortní debatu, při níž by se jednotlivá ministerstva na změnách shodla. Ministerstvo dopravy se debatě nebrání. „Nebráníme se žádné diskuzi. Byla by to smysluplná věc. V tuto chvíli je ale spíše na tahu ministerstvo zdravotnictví, které dotyčný zákon sepsalo,“ tvrdí mluvčí dopravního resortu Karel Hanzelka. Ministerstvo zdravotnictví, autor zákona, se zatím k věci nevyjádřilo.
Spor o úvalské protihlukové stěny zabraňuje dokončení hlavního železničního koridoru v Česku. Na trati z Prahy do Pardubic a dále na Moravu už chybí opravit jen krátký úsek mezi Běchovicemi a Úvaly. Po dokončení oprav tu budou moci vlaky jezdit až 160kilometrovou rychlostí.
Úvalský případ není jediný, kdy se SŽDC snažila kvůli přísnému zákonu zazdít obyvatele domů u trati. Obdobná stěna jako v Úvalech vyrostla například v jihočeském Zvíkově. Také pár metrů před okny rodinného domu. Na jihu Čech nakonec dospěli k jakémusi kompromisu. Stěna sice stojí, ale její vrchní část je prosklená. „Lidé tak mají světlo, ale sklo je před hlukem příliš neochrání,“ podotkl Halla.
***
Obtíže i s výkupy pozemků
Koridory
V České republice se nyní staví čtyři hlavní železniční koridory o celkové délce 1228 kilometrů.
Tratě, konstruované na maximální rychlost 160 km/h, mají být dokončeny do roku 2016.
Stavba koridorů přijde Česko a Evropskou unii na desítky miliard korun. Jen dvacetikilometrový tunel z Prahy do Berouna bude státní kasu stát 30 miliard korun.
Největší problémy při výstavbě jsou při výkupech pozemků a při navrhování protihlukových stěn. Lidé se jim buď brání, či je naopak vyžadují, i když na ně nemají právo.
I. koridor spojí Děčín, Prahu-Holešovice, Pardubice, Brno a Břeclav.
II. koridor začíná na česko-slovenské hranici u Jablunkova a pokračuje přes Ostravu, Přerov, Prahu a Plzeň do Německa.
III. koridor vede od polských hranic na severní Moravě přes Ostravu, Přerov, Prahu, Plzeň a Cheb na hranice s Německem.
IV. koridor vede od severu k jihu. Z Děčína přes Prahu a České Budějovice na rakouské hranice.
