Pod lehce zavádějícím názvem Rozhovory s teroristy vydalo nakladatelství Větrné mlýny soubor pěti současných anglosaských divadelních her, jejichž společným jmenovatelem jsou politická témata. Editorky a překladatelky Hana Pavelková a Ester Žantovská vybraly tři britské a dva americké autory, přesněji řečeno jejich hry, napsané v právě uplynulém desetiletí.
Jsme furt ve Spojenejch národech, že jo?
Úvodní dvojice má na mušce cíl z nejoblíbenějších - bezcharakterní, čistě utilitární mocenský styl moderní politiky. Brit Steve Thompson sleduje ve hře Kdo z koho zákulisí předvánoční schůze parlamentu, v jejímž průběhu proti sobě nepřehledně intrikují nejen političtí protivníci, ale především spolustraníci. Američan David Mamet nabízí v Listopadu momentku z oválné pracovny Bílého domu, v níž se neoblíbený prezident (nelze nepomyslet na George Bushe) zoufale snaží zvýšit své šance na znovuzvolení.
Tím však podobnosti končí. Thompson se sice snaží být vtipný, současně ale moralizuje a psychologizuje: výsledkem je trochu těžkopádná komedie. Mamet naopak napsal divokou grotesku: prezident se bezostyšným vydíráním snaží zpeněžit rituál „omilostnění krocana“, do toho se motá lesbická poradkyně s právě adoptovaným čínským dítětem, íránské rakety, televize, krocani, uražený indiánský náčelník a tak podobně. Psychologie ani realismus tady místo nemají; o zběsilém kolotoči partikulárních zájmů, pákových efektů a frází, kterým nikdo nevěří, říkat se ale musí, však tahle zdánlivé bezstarostná a zlomyslně posměvačná fraška nejspíš řekne víc než urputný Thompson.
Třetí a poslední komedie ve výboru se odehrává kdesi v Africe a hlavními hrdiny jsou pracovníci nejmenované humanitární organizace. Boží bojovníci Richarda Beana začnou velmi zábavnou smrští ironických vtipů na účet Laury, naivní anglické dívenky, která - plná ideálů a v hidžábu značky Gucci - přijíždí spasit třetí svět. Záhy se však ukáže, že chrlení bonmotů maskuje v jádru melodramatický příběh o tom, jaké je to v Africe těžké a jak se ta zdánlivě pitomá holka nakonec naučí účinně pomáhat. Poněkud okázalý výsměch některým „pozitivním“ klišé o třetím světě navíc vykompenzuje čítankově multikulturní happy end: Laura se z ničehož nic provdá za svého místního bodyguarda, předá post nové naivce a odjíždí i s chotěm pomáhat kamsi do Bhútánu.
Pod praporem objektivity Ve dvou zbývajících titulech už jde skutečně do tuhého: základem Rozhovorů s teroristy Robina Soanse jsou záznamy výpovědí bývalých teroristů a gerilových bojovníků (dva Irové, Palestinec, Kurd a Nigerijka), doplněné vyprávěním obětí, politiků a poznámkami psychologa. Dočíst se lze příběhy skutečně děsivé, z tohoto úhlu pohledu má hra nespornou sílu. Současně však může sloužit i jako přehlídka slabin dokumentárního dramatu; na to ostatně upozorňuje i doslov sborníku. Kromě jisté nedivadelnosti je to nepřehlédnutelně manipulativní uspořádání odpovědí do tvaru, který je úzkostlivě objektivizující a smířlivý zároveň - teroristé vyhlížejí spíš jako oběti než viníci. Příznačné je, že jediné opravdu jednoznačné odsudky v celé hře zazní z úst britského velvyslance v Uzbekistánu na adresu Američanů nebo že finále obstará z dějového hlediska nadbytečná epizoda o palestinské školačce, kterou omylem zabil izraelský ostřelovač.
Obdobně pojatou „objektivitu“ nabízí i hra Devět dílů touhy americkoirácké autorky Heather Raffové. Sestává z monologů několika iráckých žen, které poetickým jazykem popisují situaci v Iráku v období kolem druhé války v Zálivu. Hrůzyplné výjevy - jejichž původci jsou střídavě Saddámovi pochopové a Američané - prokládají intimněji laděné, především milostné vzpomínky a úvahy. Jako hlavní postava se přitom zvolna vylupuje tajemná, „nespoutaně ženská“ irácká malířka Layal, která Saddámův režim zároveň nenávidí a zároveň s ním spolupracuje - a kterou v závěru zabije americká bomba.
Přednosti a úskalí Rozhovory s teroristy jsou cenné především tím, že upozorňují na fenomén politické hry, který v Česku poněkud živoří. Osvětové záměry ostatně editorky výslovně připomínají i v obsáhlém doslovu. Se sympatickou věcností zde také upozorňují na všechna hlavní úskalí žánru: počínaje jistou stádností, danou levicově liberálním postojem drtivé většiny autorů i jejich publika, přes „kult menšin“ až po politickou koketností diktovaný civilizační masochismus, který autorům velí zaujímat ostře kritické postoje vůči západnímu světu a zároveň být co možná nejchápavější vůči jeho protivníkům. Pro českého čtenáře díky tomu mohou být Rozhovory s teroristy nejen cenným úvodem do současné anglo-americké politické hry, ale i varováním, že ne vždy lze opusy tohoto typu přijímat coby nezpochybnitelnou bernou minci.
Rozhovory s teroristy
Uspořádaly a přeložily Hana Pavelková a Ester Žantovská, Větrné mlýny, Brno, 2011
***
Hudební pondělí Divadelní úterý Literární středa Filmový čtvrtek Výtvarný pátek
O autorovi| VLADIMÍR MIKULKA, Autor je divadelní kritik
