Zemřel Ladislav Smoljak. Herec, režisér a cimrmanolog

Veřejnost se s režisérem Smoljakem rozloučí v pátek v Žižkovském divadle
Ctít i shazovat - rozhovor LN s L.Smoljakem a Z.Svěrákem
Hrdinové jako vymalovaní - recenze poslední hry České nebe
Pocta asi přichází s věkem - rozhovor s L.Smoljakem

'Pár švestiček, jestli se neurazíte' aneb jak Smoljakovo dílo zlidovělo

Břetislav "Pulec" Rychlík: "Byl jsem poctěn, když mi nabídnul tykání, což později ( jeho děti mi snad odpustí), přerostlo ve vztah, kdy jsem mu já říkal, otče Žábo (podle jeho role ve hře Afrika), on mi, synu Pulče. Až pojedou letos čeští turisté do Chorvatska, na ostrově Brač ve střední Dalmácii ve vsi Murvica mohou slyšet historku vpravdě cimrmanovskou o rokli Smoljakovka. Po konci dovolené, někdy zkraje osmdesátých let Láďa Smoljak naložil rodinu do zavazadly narvaného Wartburgu, zamával domorodcům a… zařadil zpátečku! Zřítil se do propasti, přežili prý zázrakem. Zvláštní je, že nás s Láďou absurdně nesblížilo divadlo (vždycky jsem však obdivoval, jak dva chlapy baví tak dlouho hra s geniální mystifikací), ale politika. Neutěšený stav demokracie veřejně kritizoval, za to býval vystaven atakům hlupkavých a nízkých lidí. Po premiéře mého filmu o osudech rodu Schwarzenbergů mne naléhavě zval na poslední kus Cimrmanů, na hru České nebe. Zvedám hlavu a vím, že Ladislav Smoljak tam už dávno patří."

Jiří Černý: "S Láďou Smoljakem jsme se skamarádili v létě 1963, když jsem se z dvouleté vojenské služby vrátil zase na své předchozí místo do Mladého světa. On tam mezitím vymyslel například anketu Zlatý slavík, která utužila vztahy redakce a zpěváků; já přišel k hotovému. Byl taky o čtyři roky starší a znal dobře prostředí Semaforu. (Hrála se tam i jeho dramatizace Aškenázyho Ukradeného měsíce.) Proto bylo trošku trapné, když šéfredaktor jmenoval vedoucím kulturní rubriky mě.

Obdivoval jsem Láďovu tichou, ale jednoznačnou argumentaci. Při redakční besedě mu třeba televizní dramaturg Vladimír Dvořák tvrdil, že takový Tulipán nemůže být hit, protože si to lidí nemůžou zpívat. "Zazpívejte mi to," vyzval sebevědomě Láďu. A on tu první větu přesně zaintonoval. Když se vrátil z představení třetího semaforského pásma o Zuzaně, prohlásil: "Příštím zlatým slavíkem je Gott." Spolu jsme vycházeli dobře, překousl i to, že na zahraniční cestu šéf opět vyslal mě. Když pak Láďa přešel do nakladatelství Mladá fronta, nabídl mi, abych napsal knížku o zpěvácích. Nebylo jeho vinou, že nakonec Zpěváci bez konzervatoře vyšli až po roce a jinde.
Před natáčením filmu Trhák po mně se Svěrákem chtěli, abych jim doporučil skladatele. Opravdu to pak svěřili Vítězslavu Hádlovi. Mně se z Láďových hudebních nápadů nejvíc líbila v Kulovém blesku scéna stárnoucího basisty Karla Kalaše, který v prázdném pokoji už nestačí na árii Leporella, a hlavou mu zní dokonalá italská nahrávka. O téhle Láďově něze jinak věděl málokdo."

Jan Hřebejk: "Ladislav Smoljak nejprve učil na střední škole matematiku. Nejen mě ale osobně doučoval inteligentnímu humoru, umění přátelské spolupráce a citu pro politiku. Do patnácti let už jsem viděl všechny hry v DJC, na které nás bral náš učitel biologie na gymnáziu Tesařík. Humor, se kterým jsme se tu setkali, byl intelektuální, a přeci zlidověl, byl aktuální a přesto funguje už desítky let, byl sice oficiální, a přeci si ničím nezadal. A tvořili ho přátelé, jejichž pozdější filmy mezi desítkou trvale nejoblíbenějších českých filmů zabírají zhruba polovinu... Máme prezidenta, kterého - jak se vyjádřil - děsí pokleslost filmů, jako Marečku, podejte mi pero..To je ostatně také diagnóza. Ale jiný (mému srdci nepoměrně bližší) prezident, vyznamenal Ladislava Smoljaka vyznamenáním Za zásluhy. Jednou jsem byl v Divadle Na Zábradlí a u stolu herců se mluvilo o Bolkovi Polívkovi. Ladislav Smoljak tam řekl, že kdo Bolka nemá rád, tak je to jeho problém. Při vší úctě k Bolkovi bych si tady troufnul říct, že ta věta platí stoprocentně právě o Ladislavu Smoljakovi."

LN A co na politické kampaně říká Jára Cimrman?
My jsme záměrně v jeho odkazu nepátrali po politických tématech. Jeho "politikou" bylo vlastenectví - Češi proti monarchii, Češi proti Němcům, a my si z toho děláme legraci. Protože když jsme s Cimrmanem začali, byl tu hluboký komunismus, Rakousko-Uhersko se tehdy jevilo jako slušný stát, kde se dbalo na lidská práva způsobem, o jakém jsme si tu mohli nechat jen zdát.

LN Jak to myslíte?
Třeba Havlíček Borovský měl jako novinář neuvěřitelnou svobodu. A když už se orgánům zdálo, že si dovoluje příliš, poslali ho do Brixenu, kde ho horský vzduch téměř uzdravil z tuberkulózy. Bohužel o tomto blahodárném vlivu nikdo z jeho současníků nevěděl. Ostatně političtí vězni za monarchie, to byla noblesní elita. Byli striktně odděleni od kriminálních zločinců. Zato za komunismu byli političtí vězni úplně na dně. Byli na tom hůř než vrazi, lupiči a zloději.

LN Vy jste kvůli Cimrmanovi museli prostudovat spoustu historických materiálů?
Nic zvláštního, co by bylo nad rámec běžného vzdělání. Ale je pravda, že jsem začal kupovat staré časopisy - zejména České světy. Český svět, to byla revoluce v tehdejší novinařině. Začaly se tam objevovat takzvané momentky. Český svět fotil kdeco - třeba hajného se sekerou u plotu. A pod tím popisek: Hajný z Oslova staví plot. Tyhle fotky nás potěšily a prozradily nám hodně o duchu té doby.

CELÝ ROZHOVOR LN SE SMOLJAKEM SI PŘEČTĚTE ZDE.