Zástupci Asociace ředitelů gymnázií ČR si přejí, aby stát zavedl centralizovanou zkoušku na konci 5. a 9. ročníku základního vzdělávání a jako součást maturity (Další promarněná šance?, LN 28. 12.). Stěžují si, že ze školské praxe zmizely přijímací zkoušky, které bývaly přirozeným motivačním prvkem pro žáky i jejich učitele. Proč by se tedy, ptají se, měli žáci snažit o nejlepší výsledky?
Schopnost učit se je dětem vrozená – v předškolním věku se učí pořád, intenzivně a bez hrozby zkoušek. Teprve škola to většině z nich velmi brzy znechutí: kdyby se učily mluvit až tam, nikdy by to neuměly! Ředitelé gymnázií žádají, aby stát vrátil učitelům bič na žáky, o kterém se domnívají, že se v minulosti osvědčil. Neosvědčil – po dlouhá desetiletí pomáhal bránit potřebným změnám. A stejně by fungoval i nyní. U nás dnes z mnoha důvodů nelze připravit zkoušku spravedlivou k žákům (tedy respektující, co je učitelé vyučovali a jak) a současně reagující na to, jak se svět vyvíjí.
Takhle nelze vývoj obcházet! Dokazuje to třeba postoj ke kalkulačce, kterou svět zná téměř čtyřicet let. Autoři státní maturity opět nezklamali. Kalkulačky, které umějí zobrazit graf funkce, prostě zakázali. Dnes, kdy se maturant dostane dvojím kliknutím na internetovou stránku, která nakreslí graf funkce mnohem detailněji než kalkulačka! Takhle přece nelze obcházet neschopnost vymyslet nové, kvalitní didaktické postupy a úlohy. Ve výuce i u zkoušek. Škola musí hledat cesty, jak kvalitně rozvíjet myšlení žáků s kalkulačkou a s internetem – ne bez nich.
Brzy totiž bude ještě mnohem „hůř“. Za pár let bude mít každé malé dítě mobil, do kterého řekne, co potřebuje, a vzápětí si pustí nahlas bezchybný překlad třeba do turečtiny. Čím potom budou motivovat své žáčky učitelky na prvním stupni, kam nyní zavádíme výuku angličtiny? Zkouškou, která bude stejně jako státní maturita zastaralá už dávno předtím, než proběhne její generálka?
V souboji s Googlem, Microsoftem a Intelem naštěstí nemají Asociace ani ministerstvo školství, při vší úctě, u žáků nejmenší šanci. Jejich představitelé by měli přemýšlet spíš o tom, jak má vypadat škola, do které by žáci chodili, i kdyby nemuseli.
O autorovi| Oldřich Botlík se zabývá testováním a vzdělávací politikou
