„Je to tu jak za války,“ hlásí fotograf už čtvrt hodiny před oficiálním začátkem plošného testování české populace na přítomnost protilátek proti koronaviru či viru samotného. V Zítkových sadech u Karlova náměstí se už táhne klikatá fronta, která naznačuje, že si počkám dlouhé hodiny, než na mě přijde řada. Snad i díky dvoumetrovým rozestupům mezi jednotlivci je ale složité poznat, kam se má nově příchozí vlastně zařadit, jelikož všechny chodníky parku jsou už zabrány a zástup lidí se táhne i přes centrální trávník.
  |
Mého bezradného pohledu si všímá žena v květované roušce, která ve frontě již zřejmě nějakou dobu stojí a napoví mi, že právě na trávníku je zatím konec fronty. Její opačný konec pomalu ukusují vojenské stany, za nimiž se rýsují dvě špičaté věže Emauzského opatství. U stanů stojí kovové zábrany, na jejichž začátku dostane každý dotazník, v němž se zdravotníci ptají například na možné příznaky v minulých týdnech. Dotazník pak odevzdá a za pomoci kapky krve odevzdá svůj vzorek.
Očekával jsem minimálně několik hodin postávání v parku. I proto jsem se vybavil knihou, kterou ale nestíhám ani otevřít, když si všimnu, že zástup se už zhruba dvacet metrů přede mnou začíná za asistence policistů rozpadat. „Kapacity jsou už vyčerpané, nemá smysl, abyste tady čekali,“ vysvětlují nám muži zákona v černých rouškách. Pro dnešek je tedy hotovo, na ty, kteří se k místu dostavili zhruba patnáct minut po oficiálním začátku testování, už se nedostane.
Enormní zájem o plošné testování zahltil armádní stany. Lidé čekají v dlouhých frontách |
„Zatraceně. Tady je lidí,“ poznamenává Jaroslav, který se přišel s kamarádem podívat. Oznamuji mu, že pro dnešek už je přírůstkům do fronty konec. „Já tam nechtěl, ale moje žena ano. Musím jí napsat, že to už nemá cenu,“ zamumlá a začíná se věnovat svému telefonu. Ti, kteří se vydali před armádní stany čekat již dříve, teď čekají povětšinou pár hodin na již slušně hřejícím slunci, díky kterému asi mnozí z nich chytí první letošní „bronz“. Stihnou se ale otestovat.
„Zajímá mě, jestli jsem to třeba už neprodělala. A i kdyby ne, pomůže to v tom průzkumu,“ říká čtyřicátnice Martina, která se nachází zhruba v polovině fronty. Ze zájmu lidí překvapená není, je to tak prý pokaždé, když je něco zdarma. Devětadvacetiletý Marek má už okolo jedenácté hodiny test za sebou, vzal si kvůli tomu prý na čtvrtek volno v práci. „Někdy v půlce března jsem měl trochu teploty, tak jsem zvědavý, jestli jsem to třeba neměl,“ krčí rameny.
Do parku i hodinu poté, co začali policisté odmítat nové lidi, proudí stále dost zájemců, kteří se nepříjemnou zprávu dozví až na místě: „Dnes už ne, přijďte zítra.“ Na rozdíl od Brna, kde došlo dokonce k šarvátkám v rámci front čekajících na vyšetření, odcházejí lidé po výzvě policistů jen mírně rozladění, někteří to berou spíše s humorem. „No co, měl jsem si přivstat. Na to jsem ale línej,“ směje se pod rouškou pětadvacetiletý Daniel, který tak velký zájem lidí nečekal.
Nezkoumejte mé vnitřní pocity, jsem nepodstatný, říká šéf statistiků po otevřené zpovědi ve sněmovně |
Stejně tak to ostatně vidí i zdravotničtí odborníci. „Jsme příjemně překvapeni, báli jsme se spíše, že nepřijde dostatečný počet lidí,“ říká v reakci na obří zájem veřejnosti ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. Organizátoři plošného testování už museli na nedostatečné testovací kapacity stanů reagovat. Od pátku by si lidé měli v novém rezervačním systému najít místo, aby se neopakovala situace, kdy svou kapku krve přijdou nabídnout zbytečně.
Dnešní plošné testování se skutečně vydařilo.
— Michal Bernáth (@Michal_Bernath) April 23, 2020
Chtěli testovat populaci, ale chodili jim tam lidi.
Z masivních testů takto prováděných ve čtvrtek v Praze, Brně a na Litoměřicku by měl vzniknout cenný materiál, který napoví, jak to s rozšířením viru v Česku skutečně je. Zkušenosti i ze zahraničí totiž napovídají, že mnozí nákazou koronavirem projdou jen s velmi lehkými příznaky, či dokonce úplně bez nich. O takových případech se pak lékaři ani nedozví. Jenže právě tito lidé jsou klíčem k tomu, aby společnost získala tzv. kolektivní imunitu. Riziko, že by nápor viru přemohl kapacity českého zdravotnictví, bude v takové chvíli minimální.
„Ideální by bylo zjištění, že 60 procent populace nemocí prošlo v bezpříznakové formě. To bychom slavili velký úspěch, protože už by nám mnoho nehrozilo,“ řekl již dříve serveru Lidovky.cz náměstek ministra zdravotnictví a epidemiolog Roman Prymula. Podle něj však výsledky budou spíše opačné a ukáží, že s virem se zatím potkalo jen velmi malé procento české populace.
