Současné čínské umění není ve světě neznámou veličinou. Vedle populární malby, jež často vzniká speciálně pro západní trh, je nejznámějším čínským umělcem Ai Wei Wei. Vytváří velké instalace, zabývá se architekturou a designem a na rozdíl od řady jiných umělců své země patří k otevřeným kritikům poměrů v Číně.
Dokazuje to i příběh jeho největší, ovšem odvržené realizace. Ai Wei Wei je tvůrcem konceptu pekingského olympijského stadionu, známého Ptačího hnízda. Podle umělce se mělo stát symbolem otevírající se Číny. Rozčarování z propagandistického přístupu k olympiádě ale vedlo k tomu, že se stavby zřekl a dílo dokončila jiná architektonická kancelář. Způsob, jakým vláda hry i jeho stadion využila, Ai Wei Wei označil za falešný úsměv.
V současné době probíhá Ai Wei Weiova výstava na jednom z nejprestižnějších míst v Evropě. Do velké haly londýnské Tate Modern umístil jedno sto milionů slunečnicových semen. Byla vyrobena z porcelánu a ručně pomalována v Číně, kde na nich dva roky pracovalo téměř 1600 pomocníků. Umělec chtěl, aby si diváci, kráčející po koberci z ručně vytvořených semen, uvědomili sílu masové ruční výroby, jež je pro Čínu charakteristická. Organizátoři výstavy ale zjistili, že průchod porcelánovými semeny víří nebezpečný prach, a zakázala na ně vstup.
Pekingská Factory Zcela jiné potíže má ale Ai Wei Wei ve své zemi, kde podporuje nejrůznější disidenty. Pomáhal například aktivistům, kteří se v provincii Sečuán po tragickém zemětřesení v roce 2008 dožadují vyšetření důvodů jeho katastrofálních důsledků.
Bylo by ovšem matoucí Ai Wei Weie porovnávat s východoevropskými disidenty před rokem 1989. Je mezinárodně respektovanou osobností a na čínské poměry bohatým mužem. I v totalitní Číně se mu podařilo vybudovat jakýsi stát ve státě. Jeho pekingský ateliér je ve skutečnosti školou, rezidenčním centrem a kulturní institucí, kde platí jiné zákony než za jeho hranicemi. Ovšem do tohoto světa vstoupila vnější síla.
Ai Wei Wei byl před několika lety představiteli města Šanghaje požádán, aby v jejich městě vybudoval pobočku svého ateliéru. Tu umělec vybudoval a otevřel. Úřady – zřejmě na základě disidentských aktivit umělce – však stavbu prohlásily za černou stavbu a bezprostředně po skončení Expa se ateliér chystaly zbourat.
Umělec zareagoval tím, že na plánované datum demolice pozval přátele na velkou oslavu. Když na ni chtěl sám z Pekingu odcestovat, Ai Wei Wei se dozvěděl, že na něj bylo uvaleno domácí vězení. Oslavy v Šanghaji se i bez něj zúčastnilo 500 přátel a podporovatelů. V pondělí byl Ai Wei Wei z domácího vězení propuštěn. Ateliér v Šanghaji zatím stojí, je však otázkou, jak další kolo mezi umělcem a státem dopadne.
