PRAHA Zkuste najít někoho, kdo si troufne otevřeně tvrdit, že je lepším fotbalistou než Pelé. Nikdy neuslyšíte, že Pelé je podobný Messimu. Ne, sedmdesátiletá brazilská legenda naopak zůstává vzorem, ke kterému se některé hvězdy umějí přiblížit víc, další zůstávají vzdálené.
Co posouvá Pelého před všechny, je rychlost, s jakou se vyšvihl mezi nejlepší fotbalisty světa. Všestnácti letech začal v dresu Santosu počítat první góly do své víc než tisícové sbírky, o rok později si zahrál poprvé za reprezentaci Brazílie, ještě nebyl plnoletý a vyhrál poprvé mistrovství světa.
Na Pelém je úchvatné, že prostě vstoupil na scénu a Edsona Arantese do Nascimento pak nešlo přehlédnout – od prvního do posledního zápasu. „Už od začátku měl všechno. Rychlost, techniku, střelbu, výskok, taktické myšlení,“ vyzdvihuje Pelého přednosti Josef Jelínek, jeden z československých vicemistrů světa z roku 1962.
Porovnávat fotbalovou genialitu je obtížné. Škoda, že se éra Pelého minula s obdobím slávy Maradony, Zidana či Messiho a ve vrcholné formě se zmínění velikáni na hřišti nemohli potkat. V porovnání se současnými měřítky můžete namítnout, že se hraje rychleji a s větším důrazem. Stačil by Pelé zvýšeným nárokům? Nepřipravili by ho obránci o nevyčerpatelnou chuť hrát si s míčem a umotat soupeře vynalézavými nápady?
Je nutné připomenout, že ani Pelé nepůsobil v dobách, kdy si hráči počínali zrovna v rukavičkách. Na třech ze čtyř světových šampionátů, kterých se Pelé zúčastnil, rozhodčí ještě nepoužívali žluté a červené karty, trestající ostré fauly.
Během šampionátu v Anglii v roce 1966 vytasili soupeři proti jeho lehkosti až nevybíravou brutalitu. Špatné vzpomínky si brazilský král zachoval na úvodní utkání s Bulharskem. „Jeho hráči mě neustále podráželi a kopali do mě jako do řepy,“ stěžoval si a vynechal následující utkání s Maďarskem. Bulharským příkladem se nechali inspirovat Portugalci. Tehdy se ještě nesmělo střídat, proto Pelé musel vydržet kulhat až do trpkého konce.
V návalu zklamání se zařekl, že na příštím mistrovství se už neukáže, ale pak změnil názor. Celý svět ho proto o čtyři roky později v Mexiku viděl slavit třetí titul. Pelé to zařídil – nejcennější pohár patřil natrvalo Brazílii.
Ještě pochybujete o Pelého výjimečnosti? Připočtěte mu k dobru značnou zátěž. V průměru sehrál 65 zápasů za rok, k tomu se Santosem často cestoval, na odpočinek zbývalo málo času.
Nikdy nechtěl být kapitánem, ale i to vlastně dává smysl. Podle Pelého by to bylo vlastně zbytečné. „Jakožto Pelé mám u hráčů respekt i tak. Když byl kapitánem někdo jiný, měli jsme v mužstvu autoritu hned dva,“ vysvětloval.
Pro fotbalový svět zůstává nedotknutelným i proto, že se na trávníku vyhnul kontroverzním momentům. Nikdy nemusel vysvětlovat gól rukou jako boží zásah po způsobu Maradony.
Po konci Pelého kariéry se možná ještě lépe ukázalo, jak mimořádnou veličinou se stal. Nemusel se pokoušet o comeback, nelákala ho možnost stát se trenérem, a přesto kamkoliv přijel, tam se rychle ocitl v centru pozornosti.
Nový Pelé už nikdy nepřijde. „Proč? Dondinho a Celeste zavřeli továrnu,“ zmínil svoje rodiče. A přidal úsměv. Typický Pelé.
***
Pelému je 70 let – Už dávno nehraje, přesto je dál výjimečnou fotbalovou veličinou
EDSON ARANTES DO NASCIMENTO - PELÉ
Když hrál fotbal
1970 Jako jediný fotbalista dokázal kázal třikrát vyhrát mistrovství světa (1958, 1962, 1970).
Na mistrovství světa zažil il na hřišti ve 14 zápasech jen en jedinou porážku.
Spolu s krajanem Vavá, Němcem Němzem Breitnerem a Francouzem Zidanem patří do elitní společnosti oleče hráčů, kteří dokázali vstřelit gól ve dvou finále MS.
Během kariéry oblékl dresy pouze dvou klubů. V letech 1956 až 1974 působil v brazilském klubu FC Santos, na závěrečné dva roky kariéry (1975-1977) zamířil do Spojených států, kde hrál za New York Cosmos.
V jednom utkání během kariéry dokázal dát osm gólů, šestkrát vstřelil soupeři pět gólů, třicetkrát zaznamenal čtyři góly a devadesátkrát dosáhl hattricku.
Hodně sledovaným milníkem se stal Pelého 1000. gól.
Zaznamenal ho 19. listopadu 1969 u utkání Santosu proti Vasco de Gama.
Konečná bilance jeho kariéry činí 1367 utkání a 1283 branek. Podle některých odlišných statistik dosáhl jubilejní trefy už 1969 o zápas dřív.
Nikdo mladší než 17 let a 254 dnů si finále MS nezahrál. Pelému se povedlo rekord stanovit na šampionátu ve Švédsku v roce 1958. V utkání proti domácímu týmu vstřelil navíc dva góly. Na turnaji se z mladého Brazilce stala prvotřídní senzace.
Když přestal hrát fotbal
Reklamní hvězda Z Pelého se stala globální značka, i po konci kariéry patří z marketingového hlediska mezi velmi žádané osoby. Největší pozornost vzbudil, když se stal ústřední tváří kampaně na viagru.
Na rozdíl od léku podporujícího sexuální potenci odmítal účinkovat v reklamě propagující alkohol nebo cigarety.
Fotbalista ve výslužbě Po ukončení kariéry odehrál ještě osm exhibičních zápasů. Naposledy nastoupil s výběrem Pelého přátel proti Brazílii krátce po svých padesátinách.
Herec Ve filmové databázi IMDb.com má Pelé ve své filmografii jedenáct položek.
Za zmínku stojí především snímek Johna Hustona Vítězství, ve kterém hrál jednoho ze spojeneckých vojáků v zajateckém táboře během 2. světové války, kteří se utkají s týmem svých německých věznitelů. Vedle Pelého si ve snímku zahrál Sylvester Stallone a Michael Caine. Politik Brazilci by ho nadšeně přijali i za prezidenta, ale Pelé nabídkám na politické angažmá dlouho odolával.
To se změnilo až v roce 1994, když přijal zvlášť vytvořenou funkci ministra sportu.
V ní vydržel působit čtyři roky, během nichž se mu podařilo prosadit především tzv.
Pelého zákon, který umožňoval fotbalistům v Brazílii opustit po vypršení smlouvy klub bez souhlasu jeho vedení.
Ani Pelé nepůsobil v dobách, kdy si hráči počínali zrovna v rukavičkách
„Pelé je jediný fotbalista, který překračuje meze logiky.“ Nizozemec Johan Cruijff v roce 1974
