Samotný princip není žádnou novinkou. Pomocí dvou elektrod se do lidského těla pouští velmi slabý střídavý proud o frekvenci kolem 50 kHz. „Pacient ho nevnímá a není pro něj nikterak nebezpečný. Proud si hledá cestu nejmenšího odporu a tou je především krev v cévách. Jinými dvěma snímacími elektrodami měříme vodivost v oblasti, která nás zajímá. Větší je tam, kde je více krve,“ vysvětluje vedoucí projektu Pavel Jurák z Ústavu přístrojové techniky AV ČR.
Pokud chce dnes kardiolog změřit průtok krve v srdci, může použít ultrazvuk, zavést do srdce katetr nebo provést tzv. impedanční kardiografii z hrudníku. Ani jedna metoda není přesná, navíc lékaři neumožňuje sledovat, jak a s jakou rychlostí se tlaková vlna krve ze srdce šíří tělem. Právě rychlost a tvar tlakové vlny přitom vypovídá o stavu cév.
Podle Pavla Juráka už jsou ve světě známy experimenty i studie s celotělovou impedanční kardiografií. „Používají ale jen jeden budící proud pro celé tělo a omezený počet měřených míst, maximálně pět. Naše řešení je zcela původní,“ zdůrazňuje Pavel Jurák. Český přístroj umožňuje současně monitorovat 18 míst nejen na hrudníku, ale i na trupu, krku a končetinách. Zároveň využívá důmyslný systém tří frekvenčně oddělených proudů, který umožňuje citlivá měření, aniž by se výsledky jednotlivých sledovaných míst ovlivňovaly. Jedinou nevýhodou je nutnost přilepit na tělo až 60 elektrod a ověřit jejich správnou funkci. To trvá přibližně 30 minut. Tlaková vlna určí diagnózu Vývoj přístroje zabral zhruba tři roky, jeho autoři už podali žádost o patentovou ochranu. Zatím proběhlo testovací měření na osmi zdravých dobrovolnících. Další testy budou následovat v tomto a příštím roce. Než se přístroj dostane do klinické praxe, je zapotřebí sestavit referenční databázi výsledků.
V pružných cévách mladého člověka se tlaková vlna šíří pomaleji s menší amplitudou, u cév s malou pružností se naopak šíří rychle, prudce narůstá a rychle klesá. „Podle tvaru tlakové vlny tak můžeme diagnostikovat stav cévního systému. K tomu je ale třeba změřit jak zdravé dobrovolníky, tak například pacienty s vysokým krevním tlakem nebo diabetiky,“ vysvětluje Pavel Jurák. Pro prvotní statistické zhodnocení je podle jeho slov zapotřebí změřit z každé skupiny přibližně 50 osob. Je potřeba popsat charakteristický tvar tlakové vlny v jednotlivých částech těla za určitých podmínek a výsledky porovnat s jinými lokálními metodami, například ultrazvukem.
Cena přístroje závisí na jeho rozšíření v klinické medicíně. „V současnosti bych o její výši nerad spekuloval. S největší pravděpodobností by se v začátku mohla pohybovat kolem milionu korun. Nicméně je třeba zdůraznit, že naším primárním cílem není komerční profit,“ uzavírá český odborník.
