Třeba cizí slovo, co jste nikdy neslyšeli, natož abyste ho použili, a od chvíle, kdy jste se na něm zasekli při čtení časopisu, snad plave i na hladině vaší písmenkové polévky.
Když jsem před pár dny brouzdal knihkupectvím, jedna přesně taková záhada stála najednou přede mnou. Byla velká a samozřejmá. Kdo by si dovolil ji zpochybňovat? Sám jsem kolem ní musel projít nesčetněkrát, přesto jsem ji doopravdy viděl až nyní. Tyčila se mezi detektivkami a historickými romány.
Říká se jí sekce pro ženy. Jak asi tušíte, sekce pro muže nikde nebyla. Byla totiž úplně všude. To jen ženy jsou zřejmě přírodou předurčené k tomu, aby si vychutnávaly knihy, z jejichž názvů (Jiskřivý idol, Taju pro tebe, S miliardářem v síti nebo třeba Pořádný terno) se člověku přímo podlamují kolena.
Kolik z nich by asi prošlo testem Bechdelové (jde o test určující zastoupení žen v kultuře; aby jím kniha prošla, musí obsahovat minimálně dvě ženské postavy – pozn. red.)… Nedlouho poté jsem kamarádce vybíral čaj k narozeninám. Pro koho bude? zeptala se automaticky paní, která mě obsluhovala, pro muže, nebo pro ženu?
Na titul mistra světa v lukostřelbě čekalo Česko 85 let. Letos ho vystřílela Marie Horáčková |
V hlavě se mi spustil alarm. Skutečnost, že krabičku zdobila malůvka dívky a v překladu na ní doslova stálo, „Probudila se a dobyla svět“, nebylo polehčující okolností. Pro ženu – kladla mi prodávající na srdce s vědoucím úsměvem – by raději doporučila čaj jiný, tenhle by mohl být „příliš silný“. Situace se opakovala v papírnictví.
Věděli jste, že pro ženy se hodí spíš dárková taška zdobená motýly, kdežto muž více ocení motiv kravaty? Tenhle čaj začínal být příliš silný na mě. Asi umíchám vlastní směs. Bude se jmenovat „Probudil se a svět ho dobil“. Jak píšu, najednou to bylo všude.
A jen aby bylo jasno, nemám na mysli podobné rozdělování v případě některých léčiv, hygienických potřeb nebo třeba oblečení, zkrátka tam, kde dává smysl. Nemluvím ani o nerovném postavení mužů a žen ve společnosti.
(Ačkoliv to s tím jistě souvisí. Nepotřebujete extra bujnou fantazii, abyste si uměli představit, že pro průměrného bílého heterosexuálního muže středního věku není nic děsivějšího než být přistižen u sekce pro ženy. Taky ho úplně slyšíte, jak lhostejnému personálu hlasitě vysvětluje, že vybírá dárek?)
Mířím těsně vedle: Přiletět z jiné planety, myslel bych si, že na Zemi musí existovat zákon, podle kterého gender předurčuje váš vkus. Gender jako literární žánr. Páni! (Dámy?) A v tomhle zákoně se jistě také píše, že ženy a pouze ženy chtějí dostávat květiny a vonět sladce, řídit titěrná auta, kávu pít o intenzitě a konzistenci kakaa, a pokud si k ní připálí, pak jedině slimku.
Ambiente otevřelo svůj první fastfood. Koupíte tu ty nejlepší burgery v Praze? |
Že nerozumí sportovní terminologii, nerozeznají šroubovák od francouzského klíče a pivo jim nechutná. A že pokud to sedí na vás, a vy se přitom identifikujete jako muž a máte penis, tak vám upadne. Výše trestu se pak, tipuju, odvíjí od závažnosti provinění.
Ženy, které v knihkupectví bezděčně zaplují do historických románů nebo detektivek, přece jen není možné srovnávat s poblázněnými čarodějnicemi, co touží po literatuře faktu. Vlastně je s podivem, že Eva Hlinovská, vedoucí Espritu, za svou vášeň k hodinkám dávno nebručí.
Nejpřekvapivější na tom celém je, že je to tak nepřekvapivé. To dá rozum, chce se člověku říct. Akorát že nedá. Když se nad tím zamyslíte, jsou to pořádky zhruba stejně logické, jako by bylo tvrdit, že ženy v tramvaji preferují jízdu pozadu, při sprchování volí vodu vlažnější, střechy jim imponují především doškové a písmu dávají přednost bezpatkovému, lépe se jim čte, to ví přece každý.
Že jste si toho dosud nevšimli? Odteď to uvidíte na každém kroku. Třeba vám také dojde, jak děsně protizákonné některé z vašich chutí jsou. Sice se identifikuju jako muž, ale coby gay jsem kapitola (sekce?) sama o sobě, a protože kupodivu nechci konzumovat vše výhradně v barvách duhy, často si–stejně jako jistě i vy – dopřeju zakázané uvolnění a zákon překročím.
Děj se vůle boží, že?
