Mohl to být normální rozhovor o krásných, blyštivých špercích, občas osázených brilianty, jindy zase perlami nebo drahokamy. Když ale společně s designérem Zdeňkem Vackem usedáme k dlouhému stolu v jeho prosluněném vinohradském ateliéru a dáváme se do hovoru, tato naivní představa mizí vcelku rychle.
„Snad to se mnou dneska nebude moc velká depka,“ říká charismatický zlatník, ozdobený dvěma výraznými náušnicemi v každém uchu. Jeden pár pochází z řady Báze, ten druhý, kulaté diamantové náušnice, jsou z kolekce Puk, pod kterou je - co se technologie týče - podepsaná jeho maminka Jitka, původním povoláním kaligrafička.
Onu úvodní větu sice doprovází smíchem, ale je vidět, že ji myslí naprosto vážně. Proč depka, ptám se opatrně. „Mám teď trochu tvůrčí krizi a cítím, že jsem na hraně vyhoření,“ odpovídá bez okolků a dodává, že i proto si vzal letos o letních prázdninách měsíc volno. Důvod je jednoduchý.
Svůj nový stejnojmenný šperkařský brand založil v roce 2020 a dal do něj velkou energii, šlapal nejen do kolekcí, ale i do marketingu a prezentace, měl plný diář, nejrůznější akce a výstavy. Před několika měsíci zjistil, že pohon, který ho tři roky tlačil kupředu, už zkrátka netáhne. Přepálený start? „To si nemyslím,“ odpovídá mi klenotník, který se na české šperkařské scéně pohybuje téměř dvacet let. „Je to spíše dlouhodobě nastřádaná únava. Jsem workoholik, hodně makám. Většina toho, co dělám, směřuje k práci. Neustále o ní přemýšlím, což mi zaměstnává hlavu i mimo hodiny strávené v ateliéru,“ vysvětluje.
Klenotník Zdeněk Vacek se pohybuje na české šperkařské scéně už téměř dvacet let: první kolekci představil na Designbloku v roce 2005. Na dlouhá léta spojil jméno se značkou Zorya, kterou tvořil společně s Danielem Poštou. Před čtyřmi roky značka skončila. Od té doby Zdeněk Vacek tvoří jen pro svůj stejnojmenný brand.
Tlak mě vytáčí
K tomu si přidejte očekávání, že klenotník bude produkovat nové kolekce, ideálně jednou za rok na Designbloku, který symbolicky otevírá silnou šperkařskou sezonu před Vánoci, a recept na vyhoření, nebo alespoň na počáteční doutnání znamenající, že by člověk měl zvolnit, je na světě. „Tlak na to tvořit něco nového mě teď trochu vytáčí,“ říká Zdeněk Vacek otevřeně.
Přiznává, že letos nebyl s to vymyslet novou ucelenou kolekci, a coby puntičkář nechtěl vypustit do světa něco polovičatého, jen aby splnil zadání a z pomyslného klenotnického to-do listu si odškrtl, co od něj všichni očekávají. „Možná trochu odskočím, ale na letošním Prague Pride se řešila platnost tradic. Diskutovalo se o tom, proč děláme věci, které děláme, proč je opakujeme, aniž bychom přemýšleli nad tím, jestli jsou relevantní i dnes. Netýká se to jen zvyků, ale i produkce věcí. Vím, že umím udělat hezkou kolekci, jen člověk zkrátka musí počkat, až v něm uzraje. Nemůžete být pořád na vlně, produkovat a fungovat jako hodinky,“ říká.
Příběh nejslavnějšího chronografu světa. Proč se hodinkový underdog stal alfa samcem švýcarského hodinářství? |
Letos tedy Zdeněk Vacek nepředstaví zcela novou řadu, ale materiálovou novinku jedné stávající kolekce (o tom později). To ale neznamená, že se v jeho ateliéru, kde společně se svými několika spolupracovníky sídlí od minulého léta, nepracuje. Naopak. V chodu studio drží high-endová zakázková tvorba, šperky tvořené na míru. Díky nim si Zdeněk Vacek může „dovolit“ vynechat největší přehlídku současného designu u nás a soustředit se na solitéry s velkorysými budgety na výrobu.
Pro designéra je to navíc symbolický návrat ke kořenům. Ve svých začátcích jako vyučený zlatník a klenotník - studoval ve Středisku praktického vyučování zlatnického v Praze - tvořil právě originální kusy pro své známé a kamarády. Dnes je doplnili byznysmeni, vrcholné manažerky, ale i lidé z kreativních oborů.
Prsten Ledoborec.
Šperková terapie
„Jak bych popsal svoje klienty? Chodí ke mně citliví, sebevědomí, vnímaví a kreativní lidé,“ přemýšlí Zdeněk Vacek. Slovem kreativní nemyslí jen designéry nebo umělce, kterým bývá toto adjektivum často připisováno, ale právě i zákazníky z byznysu. „Nedávno jsme dělali šperk pro super chlapíka, co má logistickou firmu. I to je pro mě kreativní člověk,“ říká klenotník.
V jeho ateliéru vznikne každý měsíc jeden šperk na zakázku. Jejich ceny většinou neklesají pod sto tisíc (jen záloha na skicování je 50 tisíc korun). Nejdražší modely, na které si zákazníci musí počkat i několik měsíců, dosahují částek ve výši tři čtvrtě milionu. Hodně peněz? Zajisté. O to zajímavější zakázky to ale pro zlatníka jsou. Klienti a klientky - ke Zdeňku Vackovi chodí hojně i muži - většinou přicházejí s intimními příběhy a niterními pocity, které chtějí v klenotech ztvárnit.
Zdeněk Vacek věří, že i proto to u něj ve studiu funguje trochu jako na terapii. S každým klientem, který si u něj chce nechat vyrobit šperk na míru, absolvuje i několikahodinové rozhovory, doptává se - přirozeně vedle rozpočtu - na to, co by měl jejich šperk symbolizovat, na co by měl upomínat a jakou emoci by měl skrývat. „Často se zakázky dotýkají něčeho opravdu osobního. Já tyhle podněty sesbírám a zaklínám je do hmatatelných věcí. Vytvářím vlastně šperkové deriváty vzpomínek nebo pocitů,“ popisuje klenotník proces bespoke tvorby.
Byla jsem krásná a bohatá. Nikoho nezajímaly mé pocity, jen to, jak se mi daří být štíhlá, říká Pořízková |
Na zakázku tu vznikají nejen klasiky, jako zásnubní či snubní prsteny, ale i náhrdelníky, náramky nebo třeba brože a manžetové knoflíčky. Když se Zdeňka Vacka ptám na jeho oblíbený a významný šperk, odpoví rozhodně: Ledoborec, výrazný prsten z růžového zlata s diamantem pepř a sůl. Prsten má své majitelce připomínat její celoživotní sen: podívat se na Antarktidu, než led roztaje.
Zdeněk Vacek vybral pro tento solitér velký kámen na burze v Německu a prsten s pomocí drátořezu vytvaroval do formy připomínající konstrukci ledoborce. „Líbilo se mi, že je prsten drsný, ale zároveň má jemné křivky,“ říká k modelu, „když jsem klientce hotový výrobek předával, řekl jsem jí, že jsem si ho sám pro sebe pojmenoval Ledoborec. Trochu jsem se styděl, přece jenom to není úplně sexy název, ale ona mi na to odvětila, že přesně takhle se jí říká v byznysu.“
Stejně dobře se do vkusu klienta (zde obdarovaného) trefil při tvorbě manžetových knoflíčků pro Jiřího Bartošku. K jejich výrobě ho přizval Filip Žilka, majitel Žilka Optik Studio, když řediteli Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary prodával brýle inspirované tvorbou a životem amerického herce, režiséra a fotografa Dennise Hoppera.
Šperkem od Zdeňka Vacka chtěl zakladatel luxusní optiky poděkovat Jiřímu Bartoškovi za dlouhodobou přízeň a spolupráci. Výsledkem tohoto propojení byly slonovinové manžetové knoflíčky, v nichž se kloubila postava Havranpírka, slavné Bartoškovy role z filmu Osada Havranů, a estetické cítění amerického fotografa. Styčnými body byl tabák - Dennis Hopper miloval doutníky -, oprýskaný luxus a zub, který český herec ve filmu nosil na hrudi. „Manžetové knoflíčky jsem předával společně s vysvětlujícím moodboardem. Jiří Bartoška nám s Filipem říkal: Děti moje, to je tak krásný!“
Manžetové knoflíčky pro Jiřího Bartošku.
O kousek blíže
Moodboard, vizuální náladu, ostatně Zdeněk Vacek přidává ke svým zakázkám vždy, zejména pokud jde o šperk, který má být překvapením. „Chceme, aby člověk neotevřel krabičku a neřekl si: Jé, náhrdelník, jdeme dál. Přejeme si, aby klient viděl, jak věc vznikala, jak jsme postupovali a o čem to celé vlastně je,“ přibližuje klenotník.
Teprve když zákazník nebo obdarovaný cítí, že se mu Zdeněk Vacek trefil do noty, má vyučený zlatník pocit, že odvedl dobrou práci. „Mám malé sebevědomí, nikdy si nejsem jistý, jestli bude daná věc dost, jestli bude stačit. Vím, že to umím, zároveň jsem hrozně nerozhodný, takže když mě někdo pochválí, udělá mi to dobře. Navíc vím, že do šperku klienti dali hodně peněz a my v ateliéru hodně práce, klidně i stovky hodin, takže jsem rád, když pak nakonec všichni s výsledkem souzníme,“ říká k procesu, během kterého má většinou zcela volnou ruku.
Ona nesmělost je v případě Zdeňka Vacka možná až překvapivá. Jeho kousky - z kolekcí, i vyráběné na zakázku -, jsou sebevědomé, odvážné, a jak on sám říká, luxusní, divné a plné okázalého punku. „Dlouho jsem žil na hraně, mám tendence posouvat limity svého zdraví, mám i temné zkušenosti, které nemá leckdo. Ze všeho špatného jsem se vyhrabal, tenhle mix mi dnes dovoluje dělat právě věci na hraně,“ říká a připomíná další výrazný, luxusně divný, zakázkový projekt - prsten Endurance se 14 brilianty inspirovaný stejnojmennou vesmírnou stanicí ze sci-fi snímku Interstellar, jehož cena se pohybovala okolo půl milionu korun. Přesnou cenu od Zdeňka Vacka neuslyšíte, mezi jeho ateliérem a klienty existuje nepsaná dohoda, že výsledná částka se nezveřejňuje.
Napřed sláva, pak zapomnění. Zakladatelka kosmetické značky Buly o tom, co pomohlo brandu zpátky na vrchol |
Když už jsme u cen, nemůžeme nezmínit poslední novinku ateliéru, která má díky nižším nákladům na výrobu za cíl dostat šperky k více lidem. Jde o rozšíření existující kolekce Bones (Kosti), kterou Zdeněk Vacek vytvořil v počátcích své značky. Svůj brand obnovil v roce 2020 po ukončení dlouholeté spolupráce se svým byznysovým a tvůrčím partnerem Danielem Poštou, s nímž tvořili od roku 2011 pod značkou Zorya. Letos Kosti uvádí ve stříbrné variantě, což mu umožnilo snížit pořizovací cenu kousků zhruba na polovinu. I když se to může na první dobrou zdát jako malá novinka, Zdeněk Vacek připomíná, že vzhledem k jinému materiálu a jeho vlastnostem musel věnovat vývoji nových produktů několik měsíců příprav.
Hlavním zaměřením ateliéru ale zůstává zakázková tvorba. Materiálu na ni má klenotník ve svém studiu více než dost. V půltunovém trezoru, kterému se tu přezdívá Stáňa podle obryně z Cimrmanů, má Zdeněk Vacek několik kamenů a perel, které čekají na své majitele. Zlatník je každoročně nakupuje na zmiňovaném veletrhu v Německu.
U drahých kamenů - například u velkého žlutého diamantu, který tu nedávno použili na velkolepý zásnubní prsten - samozřejmě i s certifikátem původu, pravosti a kvality. „Veletrh je vždycky hrozná sranda. Nesete si sáček s kameny za statisíce, dáte si ho do ledvinky a pak s ním normálně jezdíte metrem nebo jdete na asijské nudle do bistra, jako jsme to minule udělali my s Marií,“ směje se a připomíná svou dlouholetou ateliérovou spolupracovnici a pravou ruku.
Prsten Endurance se 14 brilianty inspirovaný stejnojmennou vesmírnou stanicí ze sci-fi snímku Interstellar. Jeho cena se pohybovala okolo půl milionu korun.
Výhledy do budoucna
S Marií spolupracují už téměř 10 let. Zdeněk Vacek ale tvoří déle. Po absolvování zlatnického učiliště se věnoval opravám a restaurování luxusních starožitností, pak dva roky působil v šperkařském ateliéru. Kolem roku 2003 se osamostatnil a svou vůbec první kolekci představil na Designbloku v roce 2005. Odtud si hned odnesl titul Objev roku a následující rok vytvářel ceny pro výherce nově vzniklé soutěže Czech Grand Design.
V ní zabodoval společně s Danielem Poštou o několik let později, v roce 2011. Tehdy získali ocenění za koncept značky Zorya a kolekci s názvem Virus. Autoři při její tvorbě využili chemických a biologických procesů a vypěstovali surové diamanty a krystaly na zlatých řetězech a náhrdelnících. Stali se nejen Designéry šperku roku 2011, ale také Grand Designéry.
„Troufám si říct, že jsme nasadili laťku vysoko, nebyl tu žádný brand, který by nám konkuroval. Všechno, včetně zapínání, jsme si dělali sami. Bylo nás těžké zkopírovat, i když tu pár pokusů bylo. Ukázali jsme, jak by měla vypadat cool značka,“ ohlíží se Zdeněk Vacek za projektem Zorya, díky kterému se šperky z jejich produkce dostaly do celého světa. Studiem, jak připomíná, navíc prošla řada lidí, které dnes můžeme považovat za jeho konkurenci: šperkaři Ondřej Stára, Hana Polívková, Jan Vlasák nebo Eva Růžičková.
Stejné nejprestižnější designérské ocenění Zdeněk Vacek obdržel i před třemi lety, a to za kolekci Báze. Co víc by si měl designér přát poté, co udělal radikální zlom ve své kariéře? Možná dalších dvacet let na šperkařském výsluní. První dvacítku bude Zdeněk Vacek slavit za dva roky, v roce 2025. „Jasně, že chci být na scéně co možná nejdéle. A i když mě to občas s*re, pořád mě tvorba šperků naplňuje,“ říká mi na závěr.
Dodává, že šperky z kolekcí nebo na zakázku by rád doplňoval komplexnějšími projekty, jako byl například ten, kdy místo klasických klenotů vytvořil ocelovou masku a rukavici podle 3D skenů těla jeho maminky Jitky. „To mě bavilo moc. Podobných projektů chci do budoucna dělat více. Tak, aby šperk byl jen suvenýr celé mé značky.“
Kdo také prošel značkou ZoryaOndřej Stára Rodák z Vysočiny vystudoval biomedicínské inženýrství na ČVUT v Praze, na UMPRUM získal magisterský titul v Ateliéru K.O.V. (koncept, objekt, význam) Evy Eisler. Ondřej Stára je po několika letech na scéně výraznou osobností, zejména v pánském šperku. Jeho poslední kolekcí je spolupráce vycházející z tatérských skic Stanislava (Picasa). V nabídce tohoto šperkaře najdeme i speciální prstýnkové dropy, každý z nich je jedinečný, jednotlivé kusy nespadají do jedné zastřešující kolekce. „To se mi na Ondřejovi děsně líbí. Kašle na kolekce a je mu jedno, že je každá věc jiná,“ směje se Zdeněk Vacek. Mezi těmito stříbrnými prstýnkovými solitéry najdeme například i ten s motivy panáčka z chipsů Pringles, prsten s tříokým smajlíkem vycházející ze spolupráce NEONE x STÁRA nebo výrazný prsten s jedničkou (asi na prostředníček?). Mezi klasičtější kousky patří zlatá kolekce Soča nebo Stick Together. Šperkař má na kontě i spolupráci s Adidas, módním designérem Janem Černým nebo návrhářkou Natálií Nepovímovou. Eva Růžičková Kdo by neznal její zlaté a stříbrné kapky a prstýnky připomínající nekontrolovatelně bující buňky? Eva Růžičková není na české šperkařské scéně žádný nováček. UMPRUM (taktéž Ateliér K.O.V.) absolvovala už v roce 2013. Mezi léty 2012 a 2014 byla na stáži ve studiu Zorya. Během studia prošla také stáží na Burg Giebichenstein University of Art and Design v německém Halle v ateliéru Schmuck Daniela Krugra. V roce 2016 byla její práce vybrána na prestižní přehlídku TALENTE v Mnichově. Vystavovala také v Miláně, New Yorku, Berlíně či Londýně.  Brož pro Evu Pavlovou. Mezi stálice v její nabídce patří nejen zmíněné prstýnky a náušnice z kolekce Drops a Naive, ale také medailonky se znameními zvěrokruhu, nově také i šperky navazující na ty, které navrhla pro první dámu Evu Pavlovou. Na inaugurační den pro ni vytvořila výraznou prostorovou brož a jemné náušnice. Designérka vycházela z české národní symboliky - v obou stříbrných a částečně zlacených kouscích můžeme vidět například lipové květy nebo symbolický prostor k novému společenskému nádechu. |
