14. dubna 2018 11:28, aktualizováno  11:32 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Forman filmové hvězdy nepoužíval, ale dělal je, říká výtvarník Theodor Pištěk

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 4Diskuse
Premiéra snímku Goyovy přízraky. Režisér Miloš Forman s herečkou Natalií... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Premiéra snímku Goyovy přízraky. Režisér Miloš Forman s herečkou Natalií... | foto:  Dan Materna, MAFRA

PRAHA Malíř, kostýmní výtvarník a scénograf Theodor Pištěk říká, že s Formanovým odchodem se bude těžko vyrovnávat. Vzpomíná na jeho profesionalitu a absolutní soustředění, jaké do té doby v českém filmu nezažil. Za nejlepší Formanův film považuje Přelet nad kukaččím hnízdem, který vidí jako skvělý portrét doby a jeho generace.

K úmrtí Miloše Formana jsme vydali:

LN: S Milošem Formanem jste byli nejenom spolupracovníci, ale i kamarádi…
Je to pro mě těžká rána a budu si na to špatně zvykat. Teď to cítím jako útok na svou psychiku a nevím, jak se s tím vyrovnám. Už jsme se moc nestýkali a byly i doby, kdy jsme si nerozuměli, ale to nic nemění na tom, že jsme byli dobří přátelé. Jak pracovně, tak mimopracovně jsem s ním prožil nejkrásnější chvíle života.

LN: V poslední době už byl asi hodně nemocný, byli jste v nějakém kontaktu?
Nemocní jsme byli oba, Miloš z těchto důvodů odmítal létat, takže zbývaly sporadické telefonáty. On si ale vždy dával pozor, aby nebylo vidět, že ho trápí choroby, že je na tom špatně. Mluvil jak za mlada a říkal, že je všechno v pořádku.

Theodor Pištěk.

Theodor Pištěk.

LN: Čím byl podle vás jako režisér výjimečný?
Miloš by nejlepší režisér, s kterým jsem kdy dělal, blížil se mu ještě František Vláčil. Vymykal se všemu, čemu jsem já byl léta letoucí zvyklý na Barrandově, obojímu se říkalo režie, ale byl to nebetyčný rozdíl. Když točil, okolí pro něj neexistovalo, i o poledních přestávkách byl zavřený ve svém přívěsu a pohroužený do práce, komunikovat začal až večer po poslední klapce. Byl nesmírně poctivý a pracovitý, jednu dobu jsem byl s ním v Americe a účastnil jsem se kamerových zkoušek, tak precizní a dokonalý přístup, jaký měl on, jsem nikdy neviděl. Vzpomínám, jak hledal herce na malou roli zápasníka sumo. Připravil celou scénu a tam přišlo dvacet adeptů a on to s každým projel, i s tím, který to podle mě absolutně nemohl dělat. Prostě musel mít jistotu, že vybere toho, který bude nejvhodnější. Také jeho výběr herců byl vždy naprosto dokonalý.

Diskuse po neveřejné projekci snímku Viděno osmi (zleva): Václav Havel a Miloš Forman. (2009)
Miloš Forman na Karlovarském filmovém festivalu v roce 2009 s herečkou Evou Holubovou.

LN: V čem především byl jiný než ostatní?
Pro mě mělo největší význam to, jak postupoval při přípravě filmu, tím se velmi lišil a i proto byl tak úžasný. Velká část světových režisérů staví své filmy na hvězdách. Dostanou scénář a jdou shánět ty nejprofláknutější hvězdy. To u Formana neexistovalo. Vybral toho, který odpovídal jeho představám. Já říkám, že Forman nepoužíval hvězdy, ale dělal je.

LN: Jak vypadala vaše společná práce?
Pro něj bylo typické, že poskytoval volnost. Byl zaměřený na to své, na režii, herce, scénář, děj a k tomu potřeboval lidi, které si vybral, protože věděl, že se na ně bude moct spolehnout. Lidi, o kterých byl přesvědčený, že budou pracovat pro jeho film, přesně tak, jak potřebuje. Neutrácel čas, aby vám vykládal, jak mají být dlouhé sukně nebo že herečka má být růžová. Přinesl jsem návrhy a on je schválil a tím to skončilo, už jsme spolu pak nevedli žádné vážné debaty, jak to má vypadat. Tím, že si někoho vybral, dal mu důvěru. Už při prvním hovoru věděl, jestli je to ten, který mu vyhoví.

LN: Který jeho film máte nejraději?
Odjakživa jsem miloval Přelet nad kukaččím hnízdem, a když ten film končí, pokaždé se mi chce brečet. Když indián Bromden vytrhne ten těžký pult z podlahy a prorazí jím zadrátované okno a má před sebou vysněnou svobodu. Ví, že nebude taková, jak si představoval, ale konečně se dočkal. To byl portrét naší doby, naší generace, všichni jsme byli indiáni, kteří chtěli prorazit to okno utéct ven. To byl nejlepší biják mého života.

Hřebejk: Odešel největší filmař, kterého tahle země měla

Podle režiséra Jana Hřebejka se Forman v oboru těšil velké úctě a zároveň ho měli všichni rádi. "Odešel největší filmař, kterého kdy měla tahle země, a jeden z největších, které kdy měl svět," napsal na twitteru Hřebejk.

Navzdory úctě, kterou si vysloužil, a režijním zkušenostem měl Forman až do posledních let svého života stále nadhled a neztrácel smysl pro humor. "Fascinovalo mě na něm, že i jako člověk v pokročilém věku měl pořád klukovskou duši. Užíval si života a měl rád lidi," řekl režisér Bohdan Sláma, který v knize Povolání režisér zaznamenal svůj velký rozhovor s Formanem. "Byl vynikající vypravěč a bylo na něm vidět, jak úžasnou radost má, když vypráví a baví toho druhého," vzpomínal.

Forman získal za své snímky řadu ocenění, včetně dvou Oscarů, tří Zlatých glóbů či francouzského Césara. Přesto není podle děkana pražské FAMU Zdeňka Holého část Formanova díla, hlavně z období české tvorby, plně doceněna. Formanova americká kariéra je podle Holého plná obdivuhodného profesionalismu a boje za svobodu nespoutaného jedince. Filmy vzniklé před odchodem z Československa zase podle Holého charakterizuje český skepticismus oproštěný od idealizace lidského údělu.

"Sleduji-li dnes kdejakou reality show nebo nejlepší komiky dneška, málokdy si nevzpomenu na Formana a jeho filmy ukazující lidské pachtění se zvláštním sentimentem i komediálním nadhledem," doplnil Holý.

Podle ministra kultury v demisi Ilji Šmída měl Forman osobitý a originální pohled na lidské žití, jehož peripetie, absurditu, barevnost i krásu uměl mistrně zachytit. "Mám jeho tvorbu opravdu rád, imponoval mi jako člověk, obdivoval jsem jeho humor, moudrost a invenci," dodal.

Forman byl jednou z největších osobností československé nové filmové vlny 60. let a zdaleka nejúspěšnějším českým filmařem, který se prosadil i v zahraničí. Největší slávy se mu sice dostalo za snímky natočené po odchodu do USA - jako Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeus, stopu v dějinách kinematografie ale zanechal už debutem Konkurs nebo filmem Hoří, má panenko. Naposledy stál za kamerou před více než deseti lety, když ve Španělsku natáčel Goyovy přízraky (2006).

  • 4Diskuse


Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz