Václav Havel byl jedinečný muž – umělec, filozof a bojovník za demokracii, který pomohl Československu získat zpět svou svobodu a znovuobjevit nejvznešenější humanistické hodnoty. A ačkoliv jeho úspěchy z něj v mých očích vytvořily hrdinu, čeho jsem si skutečně cenila, bylo naše drahocenné přátelství.
Zemřela Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA s českými kořeny měla rakovinu |
Potkali jsme se na bezpočtu formálních jednáních v Praze i Washingtonu, ale Havla si nejživěji představuji v ležérnějším prostředí – v jazzovém klubu nebo u večeře – kdy cítil, že může hovořit svobodně o čemkoliv, co se mu honilo hlavou, od hudby a divadla až po frustraci z politiky či tajemství všehomíra.
Měl chování pokorného muže bez přetvářky, byl hravý, vtipný a vřelý člověk. Ale také byl přirozenou morální a intelektuální silou. Za svou povinnost považoval dávání moci bezbranným a pomáhal vzbudit v lidech světlejší stránky jejich povahy.
Ve chvíli, kdy si připomínáme nedožité Havlovy osmdesáté narozeniny, jeho nepřítomnost v České republice, Evropě a na celém světě je znát. Neustále mi něco připomíná, jak moc mi chybí. Chybí mi jeho humor, laskavost, kreativita, láska k vlasti a hlas morální autority, kterou byl a pomocí které hledal to nejlepší v sobě i v každém z nás.
Mohu dosvědčit, že v posledních dvaceti letech svého života Havel nikdy nezakolísal ve svém závazku k osobním svobodám, respektování lidských práv a honbě za demokratickými ideály. Nejlepší cestou, jak Václava Havla oslavovat, je inspirovat se jím a pokračovat v nedokončené práci – vymezovat se proti vládám, které podrývají demokratické instituce, podporovat svobodu na místech, jako je Barma a Kuba, a také dělat více pro pomoc těm, kteří utíkají před terorismem a válkou na Blízkém východě.
Touto cestou můžeme ve světě šířit Havlova slova, která spolu se vzpomínkami na mého přítele, jejich autora, dlouho přetrvají.