Dlhé diely je pahorek, na kterém se rozprostírá stejnojmenné bratislavské sídliště. V jednopokojovém bytě s terasou a výhledem za Dunaj do Rakouska tu spolu bydlí Dano Salontay a Shina. Tedy Longital. Tedy Dlhé diely. Tedy Slnko records.
Krize je jméno chronické nemoci hudebního byznysu od jeho samotného vzniku. Nejdříve ho ohrožovaly gramofony, potom tranzistory, magnetofony, cédéčka a nakonec internet. Jakmile vznikla možnost hudbu „konzervovat“, každé pootevření konzervy vnímali konzerváři s nelibostí: nahrávání stojí peníze a ty by se nějak měly vrátit. Dnes, kdy je téměř všechno víceméně legální, a v každém případě zadarmo dostupné na internetu, spouštějí hudební vydavatelství poplašné sirény hlasitější než kdykoli předtím.
Je to tak i na Slovensku. Velká vydavatelství se proměnila v nepříliš funkční poštovní úřady, přes něž se (některé) nahrávky světových hvězd dostávají do posledních velkých obchodů s hudbou, kde si je - předpokládám - občas někdo koupí. Z novější a zajímavější slovenské hudby už nevydávají prakticky nic. A přece tu toho vychází poměrně hodně a poměrně hodně i zajímavého a kvalitního. Tak se dostáváme na panelákové sídliště Dlhé diely.
Vydáme jen to, co nás osloví Dano Salontay je vystudovaný matematik, jeho dlouholetá přítelkyně Shina je vystudovaná inženýrka. Oba dva jsou hudebníci. V roce 2001 začali - nejdříve každý sám, později spolu - skládat a nahrávat svoji hudbu. Jejich společný projekt se jmenoval Dlhé diely, protože právě na Dlhých dielech bydleli, z terasy svého bytu se dívali na rakouské lužní lesy a v jejich hudbě to bylo od samého začátku cítit. Svá první alba si nejdříve vypalovali, přičemž každý kus měl originální (například vylisovanými květy) dotvořený obal. Shina kdesi našla pečeť, kterou si koupila ve Frankfurtu, a tak nazvali svoje vydavatelství Slnko records. Velmi rychle začali vydávat i alba přátel a z nadšenecké aktivity se stalo respektované a v jistém smyslu nejdůležitější hudební vydavatelství na Slovensku. Do dnešního dne vydali 41 alb, pod sluneční pečetí vycházejí desky skupin Živé kvety, Noisecut, Hvozd či Modré hory, písničkářek Zuzany Homolové, Soni Horňákové či Kataríny Koščové a mnohých dalších, domácí kapelu Dlhé diely, která se mezitím přejmenovala na Longital, nevyjímajíc. Kytarový rock, elektronika, písničkáři. Inteligentní pop i experimenty. V tom všem je Slnko records uznávanou značkou kvality.
„V hudebním byznysu je asi opravdu krize, ale my prodáváme víc desek než kdykoli předtím,“ říká Shina, která vydavatelství řídí. Sedíme na polštářích v jejich bytě, na stěně visí několik kytar, asi tak polovinu místnosti, která je zároveň ložnicí, obývacím pokojem, zkušebnou a studiem, zabírá velký klavír. „Obrací se na nás hodně kapel, ale já dokážu vydávat jen hudbu, která mě osloví a stává se součástí mého života,“ vysvětluje Shina. Za vydavatelstvím nestojí žádný bohatý impresário ani mediální magnát, který by dokázal zajistit jeho produkci pozornost v komerčních rádiích. Dano a Shina však vytvářejí pro „své“ kapely tvořivý prostor a přátelské, téměř rodinné zázemí. Všechno podstatné se potom děje ve studiu a na koncertech.
Proč o tom píšu? Protože je to takový neslovenský příběh. Umělci si tu stěžují na nedostatek peněz, vydavatelství tvrdí, že vydávat hudbu se dnes nevyplatí, rádia hrají jen zaručené hity. A všichni upírají pohled plný naděje k politikům a státním úředníkům.
Krizi navzdory Longital nedávno vydal album s názvem Teraz. „Já jsem si hrál na kytaru, Shina štrikovala a zapisovala si kousky textů,“ vypráví Dano Salontay o vzniku alba. „Občas řekla,Tohle se mi líbí‘ a ty věci jsme potom hráli spolu.“ Takhle funguje celé vydavatelství: přestože se kolem nich a v nich dějí dramatické věci, přestože v hudebním byznysu zuří krize, Slunce z Dlhých dielov vytrvale svítí, a ještě při tom hřeje. Navzdory krizi, internetu i politikům.
O autorovi| JURAJ KUŠNIERIK, Autor (* 1964) je hudební kritik, zástupce šéfredaktora slovenského časopisu Týždeň novinář
