Příběh Milence je zasazen do roku 1973, kdy probíhala takzvaná jomkipurová válka. 6. října Egypt a Sýrie zaútočily v Suezském průplavu a na Golanských výšinách. Situace nejprve vypadala pro Izrael velmi špatně, tehdejší ministr obrany dokonce navrhoval použití jaderných zbraní, ale nakonec byl útok odražen. Konflikt byl ukončen 25. října, ovšem i takto krátká válka měla více než deset tisíc obětí. Gabrielův návrat Literární historie či „románové dějiny“ jsou také seznamem proslulých úvodních vět. Avraham B. Jehošua tuto disciplínu zvládl ve svém prvním románu Milenec výborně: „No a my jsme v té poslední válce ztratili milence.“ To říká Adam, onen automechanik, nutno dodat, že velmi úspěšný. A pokud používá plurál, neznamená to, že by Gabriel byl milencem i jeho -ne, byl milencem jeho manželky Asji.
Zápletka je tedy nastavena hned v první větě. Proč Adam hledá milence své ženy? A kam zmizel? To právě souvisí zase s jomkipurovou válkou - a Gabrielovým návratem do Izraele. Z Paříže přijel proto, že jeho babička Veduča upadla do bezvědomí, a tak se domníval, že brzy umře a on musí vyřídit její dědictví. Do něj patří i staré auto, které Gabriel jednoho dne složitě dopraví do Adamova autoservisu...
Ovšem oprava je drahá a Veduča stále neumírá, takže Gabriel nemá dostatek peněz. Adam je lidumil, a tak mu zařídí práci jakéhosi asistenta jeho věčně zaměstnané ženy Asji, která celé dny vyučuje či si sama dále doplňuje vzdělání.
A pak vypukne válka a Gabriel je mladý muž, Izraelec, tedy by měl jít bojovat, respektive určitě budou chtít, aby bojovat šel. Tak to vidí, bez nějakých postranních úmyslů, Adam, a proto mu řekne, aby se šel přihlásit. A od té doby ho hledá...
Ve stopách Williama Faulknera Milenec svou výstavbou upomene na romány jižanského autora Williama Faulknera. Na toto srovnání nemusí být čtenář žádný génius -samo se nabízí, a navíc je Avraham B. Jehošua vůbec nepopírá. Důležité je, že jej nepřebírá jaksi mechanicky, bez účelu. Tento způsob naopak příběhu „sedí“, i když se někdy možná může zdát, že dvě postavy vyprávějí zbytečně totéž.
Ovšem izraelský prozaik i tak dokáže udržet tempo románu, a tedy i čtenářovu pozornost. Je totiž evidentní, že techniku, v níž si předává slovo několik postav, nepoužil autor proto, že by jí chtěl něco zakrývat, že by neuměl vyprávět a stvořit výrazné postavy.
Jehošuův román má poctivý základ. Ten obstarávají právě především postavy. Adam, jeho manželka Asja, jejíž kapitoly zachycují barvité sny, i dcera Dafi jsou hrdiny, kteří mají vnitřní sílu a přitažlivost. Navíc je tu příběh zmizelého Gabriela a dále příběh Adamova a Asjina malého synka...
Výrazně působí také stařenka Veduča, jejíž kapitoly zas zpočátku popisují stav bezvědomí, a také mladý Arab Naím. Ten je k Dafi „přiveden“ stejnou cestou jako předtím Gabriel k Asje - prostřednictvím Adamova soucitu. Je třeba připustit, že bez Arabů by románový obraz Izraele jistě nebyl celý, ovšem postavou Naíma je židovskoarabský konflikt zas někdy až příliš ilustrován.
Vůbec nejsilněji pak působí v Milenci noční scény, v nichž Avraham B. Jehošua zachycuje zcela všední věci a úkony. Například páteční večer, kdy je Dafi sama doma a myje nádobí, nebo potom noční výpravy Adama, Naíma a Dafi s odtahovou službou k havarovaným autům.
Odtahová služba vypadá jako další dobrý nápad šikovného majitele autoservisu, ovšem jde o něco úplně jiného. Adam se tak pokouší najít jedno auto... Jeho oprava byla tak drahá, že Gabriel, aby auto mohl vyplatit, začal pomáhat s prací Adamově manželce... A od auta by měla vést cesta k samotnému Gabrielovi.
HODNOCENÍ LN **** Avraham B. Jehošua: Milenec
Přeložila Magdalena Křížová Pistorius & Olšanská, Příbram 2008, 352 stran
Izraelský prozaik Avraham B. Jehošua se českému čtenáři představuje poprvé románem Milenec, který vznikl před více než třiceti lety.
