Nízcí, hloupí a nevěřící?
...s tímhle nadpisem (a článkem) mám problém...
Jako by bylo lidi nejprve potřeba přesvědčit o tom, že jsou hloupí, nízcí a nevěřící. Když se ale podívám, jak mluvil Ježíš s lidmi, je to jinak - například žena u studny (
http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=B21&kap=4&k=J) - Ježíš jí projevil úctu a lásku. Nevysvětloval jí, že nechápe, co jí vlastně nabízí. Nemoralizoval, i když určitě mohl, jak se dozvídáme z dalšího čtení. Neobviňoval ji, že nevěří, a že by se měla kát. Přečtěte si to.
Lidé přicházeli k Němu, a On mluvil o lásce, spravedlnosti atd. Když hřímal, cílil na náboženské vůdce, farizeje, a hřímal proti pokrytectví, nenávisti a nespravedlnosti. Když mluvil s běžnými lidmi, mluvil o svatosti, Božím království a jak ho dosáhnout, mluvil o naději, o lásce. Nepřesvědčoval je, že jsou ztracení, to věděli sami dost dobře, když jim ukazoval, co je dobré - co je Boží, a ne lidská spravedlnost. Někdy se mi zdá, že se my křesťané snažíme nahradit práci Ducha Svatého a hřímáme o nepravostech, hořícím pekle a krutém trestu pro hříšníky... a buď sami hřešíme stejně (nejsme lepší...!!) nebo si pak vymýšlíme absurdní zákony a nafukujeme provinění, abychom skrze ponížení přivedli sebe i druhé k pokání a blíž k Bohu. Ale to není naše úloha... kde je v tom všem místo pro Ducha Svatého? On přeci zná nitro každého člověka lépe, než on sám, tak proč se snažíme ho suplovat a dohnat lidi bičem, nebo v posledním století mírněji, slovy, na kolena před kříž? Když si nechtějí kleknout, tak je trestáme nebo přesvědčujeme, že by se měli ohnout... Ale to přeci Kristus nedělal... Tak proč my?
...nejsme náhodou jen ti, kteří přece k tomu "nevěřícímu davu" mají poněkud shovívavý postoj? Není tohle jen umně zakrytá, ale při odhalení dost ošklivá duchovní pýcha?
...Víte, komu Ježíš říkal nevěřící? Najděte si to. Neříkal to lidem, ti pro něj byli bližní. Když řekl "pokolení nevěřící", mluvil ke svým učedníkům... Docela zajímavé, ne?
Nevím, jak to celé vyjádřit... Asi tak, že bychom neměli mluvit o jádru Kristova poselství skrz optiku temnoty. Ukazujme a žijme, co je Boží láska - a co je i Jeho spravedlnost, a kajme se za to, co jsme opravdu udělali špatně. Ale nepěstujme si falešnou pokoru v sebeponižování, za co nemůžu, za to se přece omlouvat nebudu.
Věřím, že jádrem poselství Velikonoc je láska k Bohu a k lidem - taková, která hledá ztracené a zraněné. A která je kvůli tomu ochotná obětovat sebe sama na kříži. Vrátit člověka do blízkého vztahu se Stvořitelem, teď a tady.
Není to jen všeobjímající láska, a že můžeš na světě hřešit, co hrdlo ráčí - žádá spravedlnost. Ale přece ani Ježíš nakonec nevyslovil odsouzení vůči těm, co ho zabíjeli - "Odpust jim, nevědí, co činí"... protože Bůh sám se strašně zdráhá zatratit hříšníka, i když je utopený ve vlastní spravedlnosti, nenávisti, nebo samolibé prázdnotě...