Strana není náboženství,
existuje směr, pár zvyklostí, ale to asi všechno. Víc od ní čekat nelze. Demokratický proces (se svými vlivy, lobysty, sponsory, strašáky, vyděrači) je dost nahodilá a otevřená věc. Nedá tolik práce poznat kandidáty i voliče osobně, těžší je najít jim vzájemně něco společného. Možná pokud jde o prachy, tak se soulad najde, ale to k soc dem pořád nějak nepasuje, používají argument přesvědčení, ideálu, víry, ... K prosazení se čeká podpora, ta nějak nevyzněla, publikum na úrovni přání, snů, očekávání. Jeho touhy nejen nikde nefungují, ale ani si nedají práci je aplikovat a vyzkoušet. Natož se doptávat lidu . Je třeba vládnout, potom se chlup pustí. Nebo ne. Moc je fajn, ale třeba ještě něco k ní, nejen sny, že si koupím tatrovku (pragovku, škodovku) a všem ukážu! Zemanovské proklamace odpovídají těm jahodovým jeho mládí, kámasutra jako cesta ke štěstí. Asi jo, na 5 (10) minut. Staré knihy jsou také príma, jen podle nich nelze stavět PC. I můj děd byl stár, nosil hůl, nepadal po schodech a nevěšel se na lidi. Zkoušet to bez hole je podvod, na sobě samém. O tom mohl sjězd (sjíždět párty) disputovat.