Původně zvěrolékař z Náchoda Bělobrádek, jenž se kvůli šikaně na pracovišti ocitl s dítětem a roztroušenou sklerózou bez práce, vzal beznadějný džob: šéfa KDU-ČSL. Mimoparlamentní stranu dostal zpátky do sněmovny, do vlády, a v ní prosadili velikou část programu.
Petr Gazdík má za sebou dva majstrštyky. Dal dohromady hnutí Starostové a nezávislí, které prosadilo změnu rozdělování daní: ve prospěch menších obcí a na úkor čtyř největších měst. Vesnice, které měly problém zajistit veřejnou dopravu, měly náhle zdroje na kofinancování dotačních programů.
Přesto oba muži vymysleli skutečnou oslovinu: spojili své strany do koalice, která má dle nich být „třetí silou“ české politiky. Což o to, spojení smysl dává, ale nesmyslná je ona představa o třetí síle. Na levici máme padající ČSSD a rostoucí KSČM, na pravici padající TOP 09 a rostoucí ODS; třetí silou uprostřed je Babišovo amébní ANO, podle nálad kormidlující tu více vlevo či vpravo. To je politické trivium, jaké vidí student prvního ročníku politických věd – a jen politici zavření v parlamentu a sledující věčné půtky Sobotka vs. Babiš vnímají situaci jinak.
Čím dříve Gazdík s Bělobrádkem prohlédnou, tím lépe. Riskovat propad deseti procent středových hlasů by byl neodpustitelný hazard – nejen s jejich kariérami.
